Jak Jitka pomohla bojovníkovi zpátky do jeho hry

Jitka žila v docela obyčejné rodině. Ona, maminka, tatínek a bráška Jonáš. Jonáš byl doslova blázen do všelijakých počítačových her. Jitku to nikdy příliš nebavilo, a tak je chodil hrát i ke kamarádům. Jednou byli jak rodiče, tak i Jonáš pryč a Jitku napadlo, že by si mohla některou hru vyzkoušet. Zapnula tedy počítač a začala hrát. Jenže se přihodilo něco, s čím vůbec nepočítala. Pravděpodobně zmáčkla něco, co neměla, a v tu ránu na ní z obrazovky vyskočil bojovník z té hry.

Jitka vyjeveně zůstala koukat a nezmohla se na jediné gesto. Když se jakžtakž vzpamatovala, pokoušela se zjistit, co se vlastně stalo. Jenže nebylo vůbec jednoduché, se s tím bojovníkem domluvit, protože mluvil pouze čínsky. Tak se to zkoušelo rukama a nohama. Nakonec se nějak domluvili a začali přemýšlet, jak se dostat zpátky. Jitku jímala hrůza, jestli na něco nepřijde, dokud se nevrátí Jonáš. A navíc – jak by to asi vysvětlila rodičům.

Zkoušeli všechno možné, ale nic nezabíralo. Nakonec Jitku napadla poslední spásná možnost. Zkusila přečíst název hry, ale nazpátek. A světe, div se – ono to vyšlo. Bojovník se rozloučil a skočil zpátky do hry. Ještě jí na pozdrav zamrkal. Za pár hodin přišli domů rodiče a také Jonáš. Díky bohu nikdo nic nepoznal. Nakonec byla Jitka ráda, že všechno tak dobře dopadlo.