Letošní léto jsem jela na taneční tábor do nejmenovaného města. Když už jsem byla v táboře, moc se mi tu být nechtělo. Už z důvodu naší polorozbité chatky, ale také z prostorů tábora a prvního dojmu z vedoucích.

Měli jsme několik vedoucích, ale stalo se něco, co jsem opravdu nečekala. Jedna naše vedoucí (říkejme jí třeba Anna) byla tak nějak... jiná. Na táboře jsem ji vnímala spíš jako drsnou vedoucí, která krásně tancuje a jde si vždy za svým cílem.

Poslední noc na táboře byla úžasná. Zpívali jsme u táboráku, byla tam i Anna. Potom se náš tábor odebral do tanečního stanu, kde se měli předávat rozlučné dopisy, které jsem si navzájem napsali. Anně jsem napsala: Jsi skvělá, krásně tančíš a doufám, že tu budeš i příští rok, protože znovu chci být s tou nejúžasnější osobou na světě.

Teď už je dávno po táboře a já si konečně uvědomila, že šance být s Annou nadobro zmizela. Každou noc pro ni probrečím. Ona mi chybí. Nikdy bych nemyslela, že na táboře se mi stane zrovna něco takového.

Motivační část:
I ty můžeš být jako Anna. Může takový být každý, ale musí pro to něco dělat. Tak se neboj být sám sebou, protože takhle můžeš být zrovna ty pro někoho vzorem, jako je Anna pro mě.