Byla jsem celý týden doma, nebylo mi dobře. S blížícím se víkendem se mi začalo dělat líp a já se rozhodla, že udělám rodičům radost a zajdu na nákup. Mamka byla v práci, nevlastní taťka se z ní zrovna vrátil, a tak šel ven s naší fenečkou Meg. Rozhodla jsem se tedy jít nakoupit, tak jsem se oblékla a vyrazila. Když jsem sešla kopec k obchodu a rozhlížela se u přechodu, všimla jsem si něčeho zvláštního.

Byl to pytel u popelnic, ve kterém se něco hýbalo. Přešla jsem silnici a nahlédla do modrého pytle na odpadky. Byla v něm krabice vycpaná oblečením a v ní malý černý pejsek, který se snažil dostat se ven. Byl celý pohublý a promrzlý.

Poklekla jsem ke krabici a začala pejska mazlit. Vrtěl ocáskem a měl radost. Když jsem ho pohladila, olízl mi ruku. Byl dokonalý. Několik minut jsem seděla u krabice a hrála si s malým černým štěnětem jezevčíka. Potom jsem vzala krabici a běžela domů. Cestou jsem brečela.

Nevlastní taťka už byl doma. Byl překvapený, co to nesu, ale měl radost. Řekl mi, že pokud bude mamka souhlasit, můžeme si ho nechat. Když mamka přišla z práce a já jí začala vyprávět, co se stalo, znovu jsem se rozbrečela. Ukázala jsem malého jezevčíka mamce a k mému překvapení i její srdce zjihlo.

Nastal problém, jak jezevčí štěňátko pojmenovat. Mamka chtěla „Beníčka“. No, řekněme to otevřeně, dupla jsem si a je to Mickey. Dále jsme ale řešili, jak bude vycházet s naší fenkou Meg. Ta je belgický ovčák, Malinois, velké plemeno. Všechny obavy byly pryč, když jsme je viděli, jak spolu leží na gauči a spí. Úplně jako z nějakého filmu.

Spinkající Meg a Mickey

Toho večera, když jsem šla spát, jsem nemohla usnout. Mé myšlenky se pořád vracely k modrému pytli na odpadky, který se vlní, jak se štěně snaží dostat ven. Bylo mi z toho vážně smutno. Jak to někdo mohl udělat?

Prosím, nikdy to nedělejte

Tímto bych chtěla poprosit všechny (neexistuje slušné slovo, které by výstižně popsalo toho, kdo něco takového udělá), které by něco podobného někdy jen napadlo, zamyslete se! Nemáte ve vašem městě nebo okolí útulek? I kdyby ne, existuje spousta možností, jak se zbavit štěněte i bez krabice.

Teď je z Mickeyho půlroční pejsek (přibližný věk nám stanovil veterinář), který nás miluje, má psí sestřičku, útulný pelíšek, spousty hraček, dobré papání a je pěkně vycvičený. Co by se ale stalo, kdybych já nešla kolem? Co by se stalo, kdyby nikoho nezaujal pytel? Co by se stalo s bezbranným štěnětem uvězněným v krabici v chladivém prosinci?

Zamyslete se, než něco uděláte.

~ Život měříme činy, ne časem. – Seneca ~