Představte si to, naplánujete si, že vyrazíte na výlet. Dlouhé hodiny doma sedíte nad mapou a vypisujete si orientační body. Proč? Protože zkrátka nechcete sjezdit republiku, ale dorazit do vytouženého cíle. A pak, když máte všechno hotové, nasednete do auta a vyrazíte celí nedočkaví na cestu.

Cesta vám krásně ubíhá a vy jste spokojeni, ale... Vaše nadšení netrvá dlouho, protože ho pokazí práce na silnici. Však to sami znáte, když se spěchá nebo chcete mít prostě jen klidnou cestu, všechno je jinak. Moje cesta vedla do Žďáru nad Sázavou, ale už po několika desítkách kilometrů to začalo.

Objízdná trasa, která trvala asi 10 min. „Ale jo, to ještě jde,“ brblala jsem si pro sebe a trpělivě jela dál. Po dalších asi 30 kilometrech mě čekalo další kolo objížděk. Horší bylo, že čím více jsem se vzdalovala od bydliště, objížděk přibývalo. A já během cesty zjistila, že nemám autoatlas.

Někdo by teď asi řekl „však máš mobil a v něm je všechno“, ale já mám příjem internetu jen doma na Wi-Fi. Dál jsem se tedy pustila po značkách, které ukazovaly, kudy vede objížďka, ale nějak značek ubývalo a odboček ve vesničkách, o kterých jsem ani nevěděla, že existují, paradoxně přibývalo.

Začala jsem se nějak motat v kruzích. Můj plánovaný cíl se začal vzdalovat a já bloudila od vesnice k vesnici, a když se mi náhodou podařilo najít hlavní tah na můj směr, byla samozřejmě další objížďka. A pak se to stalo. V jedné z vesniček jsem narazila na úchvatnou sochu stromu s jedním okem.

Byl prostě úžasný a já musela zastavit a vyfotit ho. Docela jsem zapomněla, kam vlastně jedu, a stála a civěla se zájmem na tenhle úkaz. Z domku, před kterým socha stála, vylezl starý pán. Chvíli na mě koukal zpoza plotu a pak vyšel ven. „To je socha Michala Olšiaka,“ řekl a dali jsme se do řeči. Dlouho jsme si povídali a já se dozvěděla, že tento sochař má své sochy na mnoha místech v naší zemi.

Rozloučila jsem se s příjemným pánem a pomalu opouštěla vesničku Poděšín. Na výlet do Žďáru jsem docela zapomněla a vůbec mi to nevadilo. Doma jsem pak hledala další sochy, které bych ráda viděla, a je jich opravdu dost.

Jestli se někdy bude nudit, podívejte se na internet a třeba taky vyrazíte hledat něco, co se jen tak někde nevidí. A nebo? Třeba bydlíte někde blízko těchto soch a můžete se z nich radovat každý den tak jako já, když jsem u jedné z nich stála a obdivovala ji. Opravdu to stojí za to.