Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak jsem poznala mého milovaného norika Sharonka

    vydáno  •  Zvířata · Kamarádství

    Můj jezdecký život se zhroutil. Když Bylinku (klisničku, na které jsem jezdila) prodali, prostě jsem se smířila s tím, že už nikdy nebudu jezdit.

    Moje láska , © evzuuulka

    Můj příběh začal takhle... 2. února jsem jela od babičky domů a řekla jsem tátovi: „Tati, napíšeš Martině (mojí kdysi trenérce od koni)?“ Tak táta napsal. Když jsme byli v půlce cesty domů, táta mi řekl, že koně, na kterém jsem jezdila, prodali. A já jsem se cítila, jako bych se proměnila v hromádku neštěstí.

    Den na to jsme se třídou jeli na výlet, na který jsem se moc těšila. Kvůli tomuhle jsem si ho ale vůbec neužila. 7. března jsme jeli ke kamarádům mých rodičů (byli to i moji kamarádi, ale většinou se schovali do kuchyně a mně řekli, ať zůstanu v obýváku, že budou mluvit o dospěláckých věcech, a tak jsem se tam vždycky nudila).

    Potom kamarádku mojí mamky napadlo, že bych mohla k její sestřenici, která má koně. Já jsem se nejdřív bála (protože té sestřenici bylo 13 a já se starších většinou bojím), ale když jsme tam jeli, moc jsem se těšila. Bohužel, když jsme tam jeli, tak jsem se s mamkou pohádala, takže jsem byla taková naštvaná. Když jsme vešli na dvůr té sestřenice, přišla k nám a já jsem se jí mega lekla.

    Potom nás zavedla do stájí a mamka říkala: „Ježíš, to je veliký kůň!“ Moje mamka se totiž koní trochu bojí. Já ale ne. Moc se mi ta klisnička líbila (nemluvím ještě o Sharonovi). Jmenovala se Molly, plemeno slezský norik. Když jsem ji čistila, cítila jsem opět tu nádhernou vůni koní, a hned mi bylo líp. Pak, když mamka odešla, hned jsem Molly objala tak, že to musela cítit.

    Když jsem ji nasedlala a nauzdila, šla jsem jezdit. A musím říct, že to je pěkná potvora. Věděla, že nejsem zkušená, tak si dělala, co chtěla, a já jsem ji nemohla uklidnit, nechtěla jsem ji moc tahat za otěže. Jí zrovna vůbec nesedělo sedlo, takže mi pořád sklouzávalo.

    Když jsme přijížděly zpátky do stáji, aniž bych si toho všimla, měla jsem sedlo v úrovni břicha toho koně, tudíž jsem tam byla i já. Pak já na tu sestřenici (jmenuje se Anežka): „Můžu tě poprosit?“ a ona se otočila a obě jsme vybuchly smíchy. Já jsem tedy sesedla a došly jsme už pěšky.

    Potom jsme šly k ní domů, protože začalo pršet. Tam jsme hrály Star Stable (a viděly jsme něco, co jsme vidět nechtěly:-D). Pak mi volala mamka, jestli nechci s Anežkou k těm rodičovým kamarádům domů, že bychom tam přespaly. My jsme obě byly moc rády a řekly jsme, že ano. Za tu dobu, co jsme byly u Anežky doma, jsme se moc skamarádily. Když jsme přijely, Anežka mi půjčila notebook a učila mě něco o Star Stable (ne, že bych to neuměla hrát, ale ona to hraje už 6 let, tak je zkušenější). Potom nám mamka řekla, ať jdeme spát, ale my jsme ještě koukaly na televizi na parkur. Ti koně tam byli nádherní. Potom jsme už šly spát. Ráno jsme hned jely zase k Anežce a šly jsme pro koně do výběhu.

    Tentokrát už jsem viděla i Sharona. Nejdřív jsem ho viděla ve výběhu a odvedla jsem ho do stáje. Byl krásný a hned jsem se do něj zamilovala. Pak jsme čistily, uzdily, sedlaly.

    Jezdily jsme obě, já na Sharonovi a Anežka na Molly. Bylo to jako by se ta smutná hromádka neštěstí zase změnila na hromádku radosti. Když jsem jela na Sharonovi, cítila jsem se, jako bych to dělala každý den. Bohužel, potom jsme si na chvíli vyměnily koně a Anežka ze Sharona spadla. Kvůli tomu jsme nejely na zámek.
    Pak jsme byly chvíli zase u Anežky a pak jsem jela domů. Bylo to smutné, protože den na to vyhlásili karanténu po celé ČR, a tak jsem nemohla jet o velikonočních prázdninách zase za Anežkou.

    Teď plánuji, že pokud o prázdninách nebude karanténa, sama bych jela za Anežkou a byla bych tam celý jeden měsíc. Taky jsem se s Anežkou dohodla, že pojedu na její tábor (jakože tam bude pomáhat). Jsem moc natěšená a modlím se, aby byly prázdniny volné.

    Tohle byl můj příběh, doufám, že se líbil, a pa!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (12)

    Příspěvek z 10. června v 15:07.
    Andrlák v něm napsala:

    Moc pěkný @)->- 5 tlapiček je samozřejmostí 🐾🐾🐾🐾🐾

    Příspěvek z 9. června v 18:37.
    Nelisa v něm napsala:

    Omg krásný nazačátku i docela smutný

    Příspěvek z 6. května v 0:56.
    Coolgirlll v něm napsala:

    :-D$> krásný😊😊