Posadili mě na poníka, holčičce jménem Ziki, a vodili mě po dvoře. Když byl čas sesednout, křičela jsem, že nechci slézt a tak mě vodili ještě chvíli. K Ziki mám stále veliké pouto, i když na ní dávno nejezdím.

Potom jsem začala jezdit i s bráškou každé prázdniny. Postupně mě to začalo bavit víc a víc. Když máma uviděla, jak moc jsem do koní zapálená, zařídila mi pravidelný kurz ježdění. Jezdila jsem tedy jednou týdně a ještě každé prázdniny.

Tak tomu bylo dva roky. Byla jsem neuvěřitelně šťastná. O dva roky pozděj našla moje spolužačka výbornou stáj. Začaly jsme do ní obě chodit. Jezdila jsem tedy dvakrát týdně.

V nové stáji mi přidělili valáška jménem Luke. V nové stáji jsem se ježdění učila mnohem rychleji. Opustila jsem tedy stáj předchozí a jezdila dvakrát týdně na Lukovi. Tak tomu bylo třičtvrtě roku. S Lukem jsem jela svou první soutěž.

Stala se ale hrozná věc. Majitel Luka se rozhodl, že ho prodá. A tak se i stalo. Probrečela jsem spoustu nocí. Měla jsem veliké štěstí, že se dostal k jedné moc hodné dívce. Psala jsem si s ní přes email a potom jsme se domluvily, že se za Lukem přijedu podívat. Jela jsem za ním a ujistila se, jak moc dobře se má. No, i tady platilo: „Co oči nevidí, to srdce nebolí.“ Po pár měsících jsem přestala brečet, ale stále jsem na Luka nezapomněla. Bude v mém srdci navždy.

Na ježdění jsem dostala klisničku velšského poníka, Princeznu. Trénovaly jsme spolu a přišly první hobby závody. Princezna byla ale moc lekavá a neměly jsme dost natrénováno, abychom mohly jet společně. Závod jsem tedy jela s koněm své trenérky. S Alfem. Jeli jsem drezuru Z1 a skončili jsme čtvrtí. Byla jsem nadšená.

Následovaly i další závody, ty už jsem jela s Princeznou. Trénovaly jsme usilovně až přišel osudný den. Trenérka se zeptala, jestli bych si nechtěla udělat jezdeckou licenci. Horlivě jsem přikyvovala a tak nastalo období učení na zkoušky. Učila jsem se dnem i nocí a na zkouškách jsem obstála. Získala jsem jezdeckou licenci a mohla tak závodit i oficiální závody. Jezdily jsme s princeznou parkury i drezury. Vyhrávaly stužky. S Princeznou jsme si vybudovaly veliký vztah. Ostatně na Princezně jezdím i teď.

Chtěla bych vám ještě něco říct. Jezdectví je výjimečný sport. Kůň má svou vlastní hlavu. Je to živá bytost. Ne stroj a to znamená, že je kůň váš přítel a partner. A toho bychom si měli vážit.