Doufám, že třeba někomu pomohu. Sama jsem s tím měla velmi velké problémy. Anorexie začíná bez varování. V mém případě dodnes přesně nevím co bylo příčinou. Důvodů bylo víc: první kluk, který mne před ostatními srážel; možná jsem s tím rostla od mala nebo prostě jsem jen chtěla trochu zhubnout?

Nevím ale bylo to fajn, najednou šla váha dolů, já zjistila že se mi to líbí a mohu vynechat tohle jídlo, pak druhé... Pak jsem si zvykla a vůbec neměla hlad. Začala jsem fakt blbnout – dnes už to vím, ale tehdy jsem do toho padala strašně rychle.

čtěte také Poruchami příjmu potravy už netrpí jen dospívající dívky, ale také malé děti do deseti let. Čtěte: Je jim osm a už hladoví. Anorexií a bulimií trpí čím dál menší děti

Podváděla jsem sebe, ale tenkrát jsem si myslela jak jsem vyzrála nad tím když mi jídlo, které jsem musela před někým sníst třeba spadlo na zem. Když se nikdo nedíval, skončilo v koši. Abych nemusela jíst, byla jsem schopná všeho. Dodnes nechápu jak jsem dokázala být v tomto směru vynalézavá. Horší bylo, když už jsem byla donucená něco sníst. To přišly samé výčitky, zhnusení sama ze sebe a trestání se.

Sahala jsem hned po projímadle, jen aby to šlo ze mne hned ven. Skončila jsem jako kostlivec, který už neměl žádnou sílu. Byla jsem hrozně podrážděná. Nikdo na mne nesměl promluvit, abych nevyletěla. Také jsem byla stále nemocná. Stačilo, aby v mé blízkosti měl někdo třeba jen rýmu a pro mne to mělo hrozné následky.

A co bylo nejhorší? Když zasáhlo mé okolí a nutili mne jíst. Bylo mi zle, tělo nechtělo nic příjmout a já nesnášela pocit, že ve mně je. Ale už jsem neměla sílu ani odporovat.
Pomalu několik let jsem se smiřovala s tím, že jíst prostě musím. Jenže to stále nešlo.

Bohužel jsem si tím způsobila osteoporózu, tj. odvápnění kostí. Tělo nepříjímalo žádné vitamíny a minerály, začala se rozpadat kostní hmota. Téměř čtyři roky jsem neměla menstruaci a mé tělo se chovalo jako by bylo staré. Léčili mne, ale nic mi nepomáhalo.

Pak jsem jako zázrakem objevila bylinky (řebříček, měsíček zahradní, kontryhel, heřmánek) a zelený čaj. Jako dar bylo, když se mi menstruace po několika letech vrátila. Zprvu velmi nepravidelně, ale pro mne to znamenalo, že se konečně uzdravuji.

No a dnes? Jsem nejšťastnější mamina kouzelné tříleté holčičky. Pro mne je má dcera  ohromný zázrak po tom všem, čím jsem díky své hlouposti prošla. Opravdu správně jíst jsem se naučila až v těhotenství.

Osteoporózu ještě mám, ale už je v normě, nezhoršuje se. Dokonce mám zpět i svalovou hmotu a sílu. S váhou jsem na tom tak, že mi sice moc nepřibývá, ale už nevypadám aspoň jako kostlivec. Jen se nechodím vážit. Na váze jsem nebyla od narození dcery. Bojím se, aby vše nezačalo znovu. Ano, mám z anorexie strach. Už bych to něchtěla znovu prožít. Jsem moc ráda, že moje dcera má velmi zdravou chuť k jídlu. Jen ji moc nenutím do jídla, když nechce papat.

Tímto bych vám chtěla říct, že je mnoho způsobů jak zhubnout (různé zázračné diety, prášky, náplasti, čaje a já ani nevím co všechno). Dnes už vím jen to, ”že příroda mě i vás stvořila jak chtěla ona a já i vy - bychom na tom neměli nic měnit”. Nestojí to za to hazardovat se svým zdravím. Návrat je pak moc těžký.

Zdravě jíst, občas si zamlsat (nikdy jsem si nemyslela, že budu – ale je to tak) a hodně se pohybovat (no s malým dítětem a ještě ke všemu velmi čilým to ani jinak nejde) vám určitě pomůže udržet si váhu v rozumných mezích.