Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak jsem se stala andělem strážným

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Povím vám něco o mně a mém kamarádovi Ondrovi. Když jsem se loni v únoru dozvěděla, že můj - tehdy osmiletý - kamarád Ondra je v nemocnici na plánované operaci srdce, nevěděla jsem, co budu dělat. Říkal mi, že do nemocnice pojedou, až jim doktor zavolá.

    Na loučeňském zámku zahájili advent rozsvícením největšího adventního věnce, který je položen okolo zámecké fontány. Adventní svíce zapálili čtyři andělé, kterým světlo donesla bílá paní. Na zámku už několikátý rok takto slaví adventní týdny, přišlo, © MAFRA

    První dva dny mi bylo hrozně smutno, pak to začalo být lepší. Nejhorší bylo, že jsem ho nemohla dojet ani navštívit. Byl totiž v pražské nemocnici Motol. Od pondělí jsem byla zaúkolovaná. Nosila jsem Ondrovu otci úkoly, pro které jsem si vždy došla k jedné paní učitelce a jednou týdně mléčné výrobky. Pořád jsem myslela na to, že spolu nemůžeme jít ven.

    I když mě občas dokázal opravdu dost vytočit, byla jsem ráda, když ho z nemocnice propustili a začal se léčit doma. Správně jsem ho nesměla navštěvovat, abych ho nenakazila, protože měl slabou imunitu, ale když jsem mu nosila úkoly a byl zrovna vzhůru, tak jsme si popovídali.

    Když se konečně uzdravil a začal chodit do školy, dělala jsem mu anděla strážného. Protože jsem v té době chodila do osmé třídy a on teprve do druhé, dokázala jsem se o něj přece jen trochu více postarat. Pomohlo mi k tomu i to, že mám doma o rok mladší sestru. Chodili jsme spolu ze školy a já jsem ho chránila, aby ho někdo nebouchl do hrudníku, protože by mohl zemřít. I když to byl trochu rozmazlený druhák, cítila jsem, že ho prostě musím chránit. Bylo to moje poslání.

    Někdy jsem byla na svoje spolužáky opravdu naštvaná, protože i když jsem jim řekla, aby mu dali pokoj, tak ho pořád pokoušeli a bouchali ho po celém těle. Jeho maminka si šla stěžovat do školy, ale nic s tím nedělali, a tak jsem se snažila víc já.

    Nakonec to dopadlo výborně. Ještě půl roku po operaci mi ukazoval jizvu a mamince doma říkal, že ji nechce mazat žádnou mastičkou, aby se mu jizva lépe zahojila, protože si myslel, že na holky udělá větší dojem.

    Dnes je Ondra ve třetí třídě a já v deváté. Scházíme se pořád, i když ne tak často. Minulý týden byli se třídou na plavání a on mi poslal nádherný pohled. Jsem ráda, že jsem ho tehdy mohla chránit a hlavně jsem ráda, že ho mám. Nyní mu pomáhám s úkoly a jezdíme spolu na kole. Ráda mu pomáhám a bavím se s ním o nejrůznějších věcech.

    I s o něco mladšími dětmi se dá docela dobře pobavit, tak je nikdy neodstrkujte.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 9. května 2014 ve 21:48.
    a_u v něm napsala:

    Krásné

    Krásný příběh :))
    Přeji Tobě a Ondrovi hodně štěstí do života ;)

    Příspěvek z 9. května 2014 v 17:05.
    Zetr v něm napsal:

    Zvláštní

    Jsem rád, že jsou lidi jako ty. Jak jste se vlastně ,,seznámili,,?