Večer před turnajem nemůžu ani usnout, jak moc se těším. Pořád musím myslet na další den! Ráno se mi nechtělo vstávat, protože jsme museli vyrážet brzy. Vyčistil jsem si zuby, oblékl se do sportovního oblečení a nasnídal se. Pak jsme mohli vyrazit.

Cesta na turnaj z Mostu do Duchcova byla celkem krátká. Pak mi táta poradil strategii, jak na soupeře - dříve jsem v Duchcově hrál, tak je skoro všechny znám a mám tam kamarády. Když jsme přijeli, se všemi jsem se přivítal a zaprezentoval se. Asi po 15 minutách jdeme losovat. Dnes jsem měl štěstí a vylosoval jsem si celkem slabou skupinu. Hned jsem šel hrát!

Trošku jsem se bál, protože jsem nevěděl, jak tento kluk hraje. V první zápasu mi to moc nešlo, ale stejně jsem ho porazil. Pak jsem hrál ještě se třemi kluky a ty jsem také porazil. A pak přišlo finále! Měl jsem strach, protože jsem s tímto klukem už jednou prohrál.

Zápas začal a já hrál skvěle. Dokonce jsem vedl 2:0! Nevím, co se pak stalo, ale začal jsem prohrávat. Lítostí, že jsem nakonec prohrál, jsem začal brečet. Ale nevadí, stejně jsem byl druhý - to je taky krásné umístění. Cestou domů jsem byl trochu smutný, protože jsem ho mohl porazit, ale snad někdy jindy...