Alíkovina

Jak jsem slavil Vánoce

vydáno  •  Vánoce

V dnešním článku se nechci zabývat tím, co k Vánocům patří, o tomto tématu jsem Vám zde již psal. Dnes bych Vás rád vzal do naší rodiny a ukázal Vám, jak my slavili Vánoce... Neboť každá rodina má své zvyky. Jaké zvyky má moje rodina?

Vánoce 1978, © verbum

Zaprvé je potřeba říci, že má rodina nebyla věřící a tak smysl Vánoc mi nějak vždy unikal. Ano, věděl jsem, že dárky nosí Ježíšek, a vždy na začátku prosince jsme Ježíkovi psali a dávali dopis za okno... Druhý den tam nikdy nebyl.

Doma jsme si vyrobili svůj kalendář a vždy jsme stříhali dny, neboť ten čokoládový byl okamžitě „vyžrán...“ :-D

Doma se peklo cukroví, u jehož pečení jsem pomáhal. Jasně že kvůli okusování dobrého těsta, které mi chutnalo... Po 5. prosinci k nám přišel Mikuláš a Vánoce se blížily a já a sestra jsme se nemohli dočkat!

Mamka mě vzala na nakupování dárku pro tátu a sestru atd. Pokaždé jsem tajně koupil i dárek pro mamku... Tento večer jsme ukončili na Václavském náměstí na smaženém sýru a vanilkovém koktejlu... Ten vám byl děcka dobrý!

Se sestrou jsme se snažili být hodní... 23. 12. se u nás večer chystal stromeček a to byla práce nás dětí... Táta vždy dával světélka a my zdobili.

Nejdůležitější den byl zde a ráno 24. 12. panovala sváteční nálada... My se sestrou jsme v ten den nic nejedli, neboť jsme chtěli vidět zlaté prasátko a soutěžili jsme, kdo to vydrží... Je zajímavé, i když jsme křesťané nebyli, tradice půstu se dodržovala... Pokaždé jsem se těšil, zda prasátko uvidím, nikdy jsme ho ale neviděli, ale také mě to nikdy neopustilo.

Doma jsme se snažili v ten den pomáhat, vždy panovala dobrá nálada a dopoledne jsme trávili tím, že jsme koukali na pohádky.

Odpoledne byly tradice, že jsme se šli projít, vždy se šlo někam do přírody, aby maminka měla klid a čas připravit štědrovečerní večeři...
Vraceli jsme se, když už byla tma. Koukali jsme, v jakém okénku svítí světélka a kde už asi Ježíšek byl. Pokaždé nám toto okukování položilo otázku: „Přinese letos Ježíšek dárky i nám?“

Po příchodu domů to u nás krásně vonělo... Stůl byl slavnostně prostřen a celá rodina se slavnostně oblékla...

Při slavnostní večeři mamka vyžadovala, aby se u večeře mlčelo a bylo slyšet vánoční zvonění a naše mlaskání, jak jsme „luxovali“ super mamky bramborový salát a rybu... Napětí se dalo krájet. Nezapomenu, že já a sestra jsme byli po jídle první a táta nás provokoval, jak vždy pomalu jedl a my ho prosili, aby jedl rychleji...

Když táta dojedl, tak jsme my děti a mamka šly do našeho pokojíku vyhlížet Ježíška. Pokaždé se ozval ten krásný zvuk zvonečku a my se sestrou museli pokaždé jako poděkovaní Ježíškovi zazpívat koledu, pak jsme rozdělovali to, co Ježíšek přinesl...

Jeden rok jsme se sestrou dělali u večeře neskutečný binec, mamku jsem nikdy tak smutnou neviděl jako ten večer... U stromečku jsme jako každý rok rozdělovali dárky, ale všechny byly jen pro mamku a tátu. Pro nás ani jeden... Pod stromečkem byl pro nás od Ježíška vzkaz: „Jako ponaučení jsem vám dárky poschovával po bytě, pokud nějaké chcete, musíte si je najít. Pokud příště budete opět zlobit, žádné dárky nedostanete.“

První věc, kterou jsme udělali, že jsme se omluvili mamince, a pak začala bojovka - hledání dárků! Ještě o Velikonocích jsem našel jeden dárek! :-) Věřte, od toho roku jsme už byli u večeře ticho.

Po rozbalení dárků přišla Vánoční pohádka, která vždy začínala v osm večer. V ten den jsme šli spát hodně pozdě, neboť dárky se musely vyzkoušet! Po celodenním půstu bylo bříško prázdné a takové vanilkové rohlíčky? Mňaaaam!!! Tak o zábavu bylo postaráno.

O dárky mi ani tak nešlo, neboť celý Štědrý den byl dnem, kdy jsme byli spolu... Kdy se rodiče a ani my sourozenci nehádali a byli jsme k sobě úžasně milí. Ten den nám hádku ani nedovolil. Ano, byl to den lásky mezi námi všemi. To bylo to, na co jsem se celou dobu těšil.

Když jsem se seznámil s křesťanstvím, tak pro mě Vánoce dostaly jiný rozměr... Svátky lásky... Vždy pro mne štědrý večer končil půlnoční mší svatou, na kterou jsem od roku 1991 chodil...

Pamatuji si, jak jsem byl smutný, když mi kamarádi ve škole řekli, že Ježíšek dárky nenosí... Nikdy mi to ale nikdo nevymluvil, ještě dnes věřím, že je nosí... Jak jsem si jistý?

Bůh nám poslal svého Syna... Jak se zpívá v koledě: „... nám, nám, narodil se!!!“ Narodil se pro každého z nás.
Narodil se a my si tuto lásku připomínáme, že se obdarováváme... Ano skrze lásku našich rodičů k nám Ježíšek přichází a chce nám udělat radost. V tom je „kouzlo“ tohoto večera.

Všem Vám přeji, abyste tak jako já pochopili, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale o tom, že je rodina spolu a že si dokážeme udělat navzájem radost.

Milí kamarádi krásné Vánoce.

Váš Verbum

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 12. ledna v 18:17.
Kruh007 v něm napsal:

Přenádherný článek! Nevím co k tomu ještě říct...R^

Příspěvek z 11. ledna ve 20:23.
Copinka v něm napsala:

Nádherný článek! Je vidět, že je napsaný od srdce$> Vánoce miluji, tu pohodu, ten klid....jediný, co mi je líto, je že letošní Vánoce měla sestřička moje milovaná psychogenní záchvat, asi z toho těšení na Ježíška a na ten zvoneček:-(

Příspěvek z 25. prosince 2018 v 16:55.
Dana395 v něm napsala:

...A oblíbili.