Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Mráček
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak jsme jeli o prázdninách s vodáky na Vltavu

    vydáno  •  Cestování

    Poslední letní prázdninový víkend jsme odjížděli s partou nadšenců na sjíždění Vltavy. Pojďte si přečíst a užít článek tak, jak jsem si já užila zájezd!

    Český Krumlov z pohledu řeky, © vikinka28

    Ještě před posledním víkendem v srpnu se začalo balit, i když jsem vůbec nevěděla, zda na zájezd pojedu, protože jsem měla přesně v tom termínu jet na házenkářský turnaj, který se těsně před zahájením zrušil, kvůli nakažené osobě, která byla v kontaktu s pořádajícím týmem.

    Taky se k nám připojila sestra s jejím přítelem, takže sjíždění Vltavy bylo o něco srandovnější.

    V den odjezdu, čtvrtek

    Odjezd byl po poledni autobusem. Má sestra s přítelem jeli autem, protože si chtěli udělat výlet na zámek v Hluboké nad Vltavou. Vyjížděli už ráno, kdy se mi nechtělo vstávat, takže jsem nejela s nimi.

    Přijeli jsme na místo odjezdu a skoro všichni už dávali různé věci do kufru. Byly to věci od zavazadel až po rafty, baraky (to je něco jako raft, akorát pro dva) a pádla. Akorát vesty se musely dát na zadní sedadla, kam jsem si sedla spolu s dalšími dvěma kamarády. Takže se sedělo na vestách, a upřímně, lepší pohodlí jsem nezažila. :->

    Uběhla ani ne půl hodina a pan řidič vyjel na cestu. Někdo říkal, že nám to bude trvat 4 hodiny, někdo pět a další dokonce i 6 až 8 hodin. Já tomu nemohla uvěřit, že bychom jeli 6 hodin, ale bylo mi to vcelku jedno. S kamarády jsme si povídali o různých věcech, až jsme se začali nudit, tak mě napadlo, že by nebylo špatné zpříjemňovat řidičům náladu máváním. Tak jsme začali mávat na každé auto, co projelo kolem našeho autobusu. Všechna auta nám zamávala zpátky, až do té doby, než nám jeden pán v autě ukázal na ruce prostředníček. Já jsem se urazila a přitom zasmála, než jsem to řekla tatínkovi od kamarádů, který říkal, že se nediví, protože by ho (možná) ukázal taky. A tak jsem s tím skončila. Nadále se vytáhl tablet a koukali jsme na film – Dobu ledovou 3. Tento film jsem nikdy neviděla, a tak se mi velmi zalíbil. Taky jsme si několikrát dávali přestávky na benzínkách.

    Až když bylo krátce po deváté hodině večer, tak se začalo povídat, že tam za chvíli budeme. Všichni byli unavení, ale natěšení, jelikož jsme měli za krátkou dobu dorazit do cíle. Sestra a její přítel už dávno byli v kempu i s postaveným stanem, my jsme měli spát v chatkách. A vida! Kemp se našel a mohlo se do chatek rychle ubytovat. Bylo to složité, o půl desáté večer přijet a najít si chatku, bylo jich tam hodně. Vzali jsme si klíčky a šli k naší chatce. Jenomže ségra chtěla, aby byli blízko nás. Takže jsme se střetli s nimi, ale u jiného čísla chatky, než bylo napsané na klíčcích. Nakonec jsme dostali správnou chatku a mohlo se jít spát, ve 22:30!

    Dobrou!

    Den druhý, výlet na Stezku korunami stromů

    Začalo první ráno zájezdu. Spánkový režim mi řekl, ať vstanu po sedmé hodině ráno, a tak jsem vstala. Sice se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem. Před naší chatkou už pochodovala sestra, která s mamkou chystala snídani. K snídani jsem si dala určitě něco dobrého, ale co, to už vám bohužel neřeknu. Jediné, co bylo jisté, že dneska nepojedu na vodu, protože mamka s taťkou odjakživa nejezdí, ségra s přítelem půjdou až zítra, a jediný, kdo je nadšený z vodáctví, je bratr. Takže on byl na barace s jeho kamarádem.

    Když vodáci odjeli ze startu na dlouhou trasu, my jsme vyjížděli do Lipna, na Stezku korunami stromů. Mamka s taťkou si zatím šli obejít kousek zdejšího jezera. Na této stezce jsem byla pouze jednou, ale to už bylo dávno. Když jsme se dostavili do cíle, nebylo všude zas tak moc lidí. Nechali jsme auto pod kopcem, kde byla stezka, s pocitem, že kopec vyjdeme. Ale nakonec to dopadlo tak, že z lenosti byla zvolena lanovka. Po příjezdu nahoru jsme se vydali na trasu stezky. Hned na začátku byly různé zajímavé informace o přírodě a zvířatech. Nadále jsem viděla i prolézačky, kterými jsem šla a překonala svůj neviditelný strach z výšky. Zatím se mi to velice líbilo. Stoupalo se čím dál víc nahoru a já už pomalu začala pořizovat fotky. No co, každý se musí na nějaké „cool“ atrakci vyfotit! Když jsme vystoupali úplně na vrch, všimla jsem si toho krásného výhledu na lesy a na Lipenské jezero.

    Výhled na Lipenské jezero

    Co jsem nechápala, že si všichni nahoře pořizovali fotky. Samozřejmě, že já jsem nebyla výjimkou, ale kdyby se pouze dívali na ten překrásný výhled a pořídili třeba dvě fotky, tak by to podle mě stačilo. Tady jsem zjistila, že se má ségra bojí výšek. Když si stoupla k okraji zábrany a dala na ni ruce, tak úplně cítila, jak se to třepe. No jasně, že jsem si z ní dělala srandu. Hromada fotek byla v telefonu, výhled viděn, a tak nezbývalo než jít zpátky dolů. Ale řekli jsme si, že zkusíme jet tobogánem, co je taky na stezce. Já jela tobogánem dolů, a navíc jsem vyhecovala sestru, ať se jde svézt taky, protože si chtěla užít adrenalin. Tak jsem jela dolů, ale upřímně, nebyla to úplná pohodlná cesta. Neustále to semnou drncalo, jak kdybych byla v mixéru. Moc jsem si to užila, a klidně kdybych mohla, sjela bych to ještě jednou.

    Tobogán na stezce korunami stromů

    Jelikož jsem chtěla na památku suvenýr, šla jsem do obchodu a tam jsem si vybrala „Rysí bobky“, neboli mandle v mléčné čokoládě a skořicí. PS: Bobky chutnaly fakt dobře.

    Potom se šlo ze stezky na zmrzlinu, která měla kaktusovou příchuť, no mňam! Cestou zpátky bylo na 100 % rozhodnuté, že půjdeme z kopce po svých. Házeli jsme po sobě šišky, až jsem omylem trefila přítele od sestry do hlavy. :-D Tak, a bylo po srandě. Bylo poledne a my jsme měli hlad. Jenomže jsme nevěděli, kde jsou rodiče, a tak se jim zavolalo, ať přijdou k Maríně (restaurace). Nakonec tam přišli a my šli s nima na oběd, kde jsem si dala kačenu s různými druhy knedlíku a zelím. Bylo to výborné, jako každé jiné jídlo. Pořádně jsme se najedli, ale chyběla třešnička na dortu, tak jsme šli do vedlejší kavárny, kde jsem si dala zmrzlinový pohár s čokoládou, ale jelikož jsem byla tak najedená, tak jsem to ani nesnědla celé. Přímo v centru Lipna byla pláž s plachetnicemi, na kterou jsme se šli podívat. Na pláži bylo poměrně dost lidí. Udělali jsme si „pár“ fotek a mířili zpátky k autům.

    Plachetnice v Lipně

    Nakonec se ještě řeklo, že pojedeme nahlédnout do Českého Krumlova. Já jsem byla tak moc unavená, až jsem předstírala, že spím. Nakonec jsem „vstala“ a šla za mamkou do obchůdku, který byl nedaleko našeho auta. Vybrala jsem si v něm věšák na kliku s kocourem, u kterého bylo napsáno „Vstup povolen“ a „Nevstupovat“. Mamka říkala, že si tam navždy nechám „Nevstupovat“, a já s tím souhlasila. Šli jsme z toho mini obchodu pryč a naproti nám byl most, ze kterého skákali lidi. Ach, jak já takové blázny miluji. No, viděli jsme kousek Českého Krumlova a bylo na čase odjet do kempu, protože jsme si mysleli, že už vodáci dopádlovali do cíle. A taky že jo, v kempu dávno byli. Brácha na nás byl naštvaný, protože jsme na něj nečekali a kvůli tomu tam byl sám. Takovou jeho povahu znám, takže žádná změna. Nastal večer a v plánu bylo opékání špekáčků, jenomže naše rodinka byla tak unavená, že šla radši spát.

    Den sjíždění Vltavy

    Na tento den jsem se těšila, protože jsem mohla jet na raftu po velmi dlouhé době. Věděla jsem, že na tom pojedu se sestrou a jejím přítelem, ale musel se k nám někdo přidat, protože jsme byli začátečníci. Nachystala jsem se na dobrodružnou cestu a mohlo se vyjet do Českého Krumlova. Někteří jeli už od kempu, ale my jsme to nebyli.

    Autobus zastavil v cíli a my jsme nafukovali náš raft. Potom se muselo čekat na zkušeného člena naší posádky. Až přijel, „naučil“ nás pádlovat a řekl nám, co máme dělat, když se budeme např. otáčet dokola. Byli jsme ponaučeni a mohlo se vyjet. Já jsem byla háček (což znamená, že jsem byla úplně vepředu). Věděla jsem, že nás čekají čtyři jezy, na které jsem se nesmírně těšila. První byl hned na začátku. Zvládli jsme ho suprově, nebyl zas tak hrozný. Pádlovali jsme dál s pohodou a úsměvem na tváři. Čekal nás druhý boj se sjezdem jezu. Tenhle byl upřímně nejhorší, dostala jsem velkou vlnu vody do tváře, až jsem spadla z sedadla do raftu, ale ne do vody. Navíc jsem měla mikinu a legíny, takže jsem měla oblečení přicucnuté na sobě, do toho mě chytaly křeče do nohy, jak jsem špatně seděla. Ale měla jsem obrovské „vzrůšo“.

    Potom jsme jeli kolem centra Krumlova, kde vznikla hromada fotek. No co, bůh ví, jestli zde nebudu naposled! Čekal nás předposlední sjezd, který byl takový pomalejší, jakoby jsme jeli na kobercích. Bylo poledne a my měli hlad na oběd. Pán z našeho raftu věděl o jednom velmi dobrém občerstvení vedle řeky Vltavy, takže jsme se tam vydali. Když jsme tam dopádlovali, zjistilo se, že se díky deštivému počasí nepodává jídlo, ale jen pití. Takže se objednalo neuvěřitelných 10 piv, protože se počítalo s tím, že se zde každý zastaví. Bohužel se zde zastavilo (ani ne) čtvrt vodáků z naší party, ale i tak se těch 10 sklenic piva vypilo za necelou hodinu.

    Výhled na kostel v Českém Krumlově z řeky

    Bohužel jsme nebyli najedeni, tak se rychle vyjelo do další restaurace. Ta už byla otevřena bez problémů. Já si dala vepřové výpečky se zelím a knedlíky. Všichni už byli nacpaní jídlem, a tak se nasedlo do raftu a jelo se dále. Zbývalo nám ještě hodně kilometrů, ale my jsme nepanikařili, takže jsme se přichytili s dalšíma dvěma barakama a mohlo se odpočívat. Jedlo se, pilo se a všem bylo dobře. :-D Dále následovala jedna menší zastávka na toalety, a potom každá loď jela sama.

    My jsme jeli trochu rychleji, ale zároveň i na pohodu. Momentálně žádný vodní proud nebyl, pouze široká tichá řeka, takže se muselo zabrat. Až jsme se takovým tempem dostavili k poslednímu sjezdu. U tohoto sjezdu byla cedule s nápisem, že budeme vyfoceni během toho, až ho budeme sjíždět. Když jsme k němu přijeli, stál tam fotograf, takže to nebyl podvod. Tohle byla nejlepší tečka na konec.

    Jak jsme se dostali do cíle, hned jsem šla do stánku pro fotku, potkala jsem tam mého bratra, který tam čekal 45 minut, ale pořád ji nedostal. Zato my jsme ji dostali, já tam mám vykulené oči a otevřenou pusu, tož jsem byla úplně paf (v dobrém slova smyslu), a sestra na té fotce vypadá, jak kdyby snědla citrón. :-D Musely se na místě vyfoukat všechny rafty, které se postupně daly do kufru od autobusu. S rafty jsme šli do autobusu taky, protože se už odjíždělo. Jelikož mí rodiče nebyli s námi, tak se během cesty do kempu jelo je vyzvednout. Mamka mi mezitím koupila párek v rohlíku, díky mami!

    Přijeli jsme po skvělém zážitku do místa ubytování a museli jsme se rychle sbalit na zítřejší den. Potom se šlo spát.

    Pápá, poslední noc na zájezdě!

    Odjezdový den, neděle

    Vzbudila jsem se, udělala jsem si ranní rutinu a musela se nachystat do autobusu, protože se odjíždělo domů. Tak jsem se rozloučila se sestrou a jejím přítelem, kteří zde ještě na pár dní zůstávali. Všechno bylo sbaleno, a tak nezbývalo nic jiného, než odjet z kempu. Říkalo se, že se bude zastavovat, ale přitom byly pouze dvě krátké zastávky. Všem se chtělo spát, žádný film se nepouštěl, a my takovým stylem dojeli na místo, ze kterého jsme ve čtvrtek odjížděli. Pak se šlo pro zavazadla do kufru, pozdravili jsme vodáky a jelo se konečně domů.

    Takhle skončily moje hezké prázdniny. :-3

    A jak skončily ty vaše? Napište mi to do diskuze! @)->-

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 27. října ve 14:24.
    vaiva v něm napsala:

    Jo, Krumlov je hezký, obzvlášť asi z pohledu vodáka @)->->X<-

    Příspěvek z 27. října ve 12:41.
    Fillipino v něm napsal:

    Hezky jsem si početl, článek se mi líbil.

    Příspěvek z 27. října v 11:48.
    Copinka v něm napsala:

    Super článek! ;-)$>