To jsem jednou se svou kamarádkou Jančou vyrazila do lesa. Byl tam příjemný vzduch a hodně zeleně. Prostě krása, kam se jenom podíváš! Sedly jsme si do trávy a poslouchaly, co se kolem nás všechno děje. Po chvíli nás napadlo, že bychom mohly v lese zůstat přes noc, že si vyrobíme přístřešek. 
V lese se vyskytují nejrůznější druhy materiálů – dřevo (polámané větve, spadlé stromy), jehličí, kameny, listí, šišky apod. Les je však zrádný v tom, že v něm žijí nejrůznější živí tvorové od mravenců až po medvědy a také stáda jelenů. Musely jsme si tedy dávat pozor, abychom nenarušily jejich životní prostředí.
S Jančou jsme se dohodly, že budeme v lese přespávat pouze jednu noc, protože je v noci ještě zima. Náš přístřešek bude tedy přístřeškem na kratší dobu.
První, co by bylo třeba si uvědomit, že v lese je půda povětšinou hlinitá, pokrytá jehličím a nejrůznějšími spadanými šiškami a jiným přírodním materiálem, který do lesa dovál vítr či který spadl ze stromů.
„Nejdůležitější je najít si vhodné místo,“ dohodly jsme se s kamarádkou. „Já osobně bych volila místo rovnější, někde mezi dvěma či třemi stromy,“ řekla Janča a já dodala, že bych jí mohla pomocí větviček a provázku pomoct. „Kde najdeš provázek?“ zeptala se Janča, ale já se jen usmála a vytáhla krabičku poslední záchrany, co jsem měla v batůžku.
Hned po tom, co bylo vhodné místo na světě, snažila jsem se udusat hlínu a pokrýt ji jehličím, aby se nestalo, že se pod námi v noci sesune zem. Začaly jsme tedy nosit větvičky ze stromů a připevňovat je k těm stromům, které jsme v lese nalezly – jasně, jedná se o les, tak tam asi nějaké stromy budou vždy, nebo ne? 
Nad přístřeškem jsme udělaly trojúhelníkovou stříšku.
Aby do přístřešku nepršelo, použily jsme nějaké to listí, které jsme našly okolo, na nejrůznějších keřích či listnatých stromech. Při zdokonalování přístřešku nám pomohlo i nějaké to kapradí a mech, které jsme našly na zemi. A přístřešek byl na světě! Ani to nebolelo...
Jakmile přístřešek stál, zkusily jsme, zda je pevný. „To je důležité, kdyby zafoukal třeba velký vítr, nerada bych, aby nám spadl na hlavu,“ usmála jsem se na Janču.
Rozhodly jsme se s kamarádkou, že se v okolí raději porozhlédneme po nějaké studánce. Proč? To kdyby nám v noci došla voda na pití nebo kdyby se nám přístřešek přeci jen zbortil a my si potřebovaly umýt ruce.
Poté se už začalo stmívat. Ještě jsme zašly hlouběji do lesa nasbírat do trika a kšiltovek nějaké ty lesní plody... Cítily jsme se jako správné „trosečnice“ či „výletnice“ – vždyť budeme spát přímo v lese!
Celé natěšené jsme ještě dříve, než padla úplná tma, nalezly velkou listnatou větev. To proto, abychom ji v případě potřeby mohly nožíkem, který jsme samozřejmě měly u sebe, upravit a použít jako deku.
To už ale byla temná noc. Ohýnek jsme si v lese samozřejmě udělat nemohly, tak jsme se rozhodly, že půjdeme spát. Nějakou hodinu, dvě, jsme si povídaly, ale to už nám oběma padaly oči...
Lehly jsme si tedy do přístřešku, batohy si daly pod hlavu a s plným břichem, k čemuž nám dopomohly jahody, borůvky a maliny, jsme zalehly a šly spát, abychom se zítra probudily do pěkného dne.
Dobrou noc!
