Alíkovina

Jak jsme si pořídili psa

Dlouhá cesta s dobrým koncem

vydáno 23. února 2025 • mazlíčci · psi · zvířata

Vždycky jsem si přála psa. Už od malička. Proto, když mi moji rodiče řekli, že se v září pojedeme na nějakého do útulku podívat, měla jsem opravdu velkou radost.

Vilda první den v novém domově

Naděje

Na začátku září 2024 jsme zjistili, že v jednom útulku na Moravě mají krásnou fenku – křížence border kolie a australské kolie, starou asi tři roky. Chtěli jsme se na ni jet podívat přímo do útulku. Na webových stránkách bylo napsáno, aby tam zájemci nejprve napsali e-mail. Mamka tam napsala.

Zklamání

Mamka do toho útulku napsala někdy v polovině září, ale na odpověď čekala dvanáct dní. V odpovědi bylo napsáno, že už si tu fenku někdo odvezl.

Další naděje

Na internetu jsme našli, že nějaký pán nabízí štěňata, protože se jeho fenka zaběhla k sousedům, kteří mají psa. Štěňátka byla krásná. Byli to dva pejsci a dvě fenečky, staří lehce přes dva měsíce. My jsme měli zájem o fenku. I jméno jsem už měla vymyšlené – Tara.

Několikrát jsme se na ni byli v Kouřimi podívat a s majitelem jsme se dohodli, že si pro Taru přijedeme 20. 10. 2024.

Překvapení

Ještě večer ten den, kdy jsme se tam byli podívat, tak volal ten majitel a řekl, že se omlouvá, že se v téhle věci moc nevyzná a že to štěně není holka, ale kluk. Rozhodli jsme se, že přestože je to kluk, tak si ho vezmeme.

Velký den

V neděli 20. října jsme se ráno vydali do Kouřimi. Okolo desáté hodiny jsme byli na místě. Štěňátko nesla v náručí moje mamka, táta šel vedle nás a já se pokoušela dát tomu pejskovi obojek. Podařilo se mi to. Ještě v Kouřimi jsme se s ním zkusili projít po trávě. Pejskovi se to líbilo, ale brzo byl unavený, a tak jsme šli do auta a jeli domů.

Já seděla vzadu i s pejskem, mamka seděla vepředu a táta řídil. Cestou do Prahy jsme vymýšleli jméno pro toho pejska. V naší rodině bylo mnoho pejsků (Bert, Ben, Max) a nechtěli jsme ho pojmenovat po nich. Tak jaké jméno? Napadlo mě jméno Alík, ale k rase pejska se to moc nehodilo. Tátu napadlo jen tak z legrace jméno Vilda. Nic lepšího nikdo z nás nevymyslel, a tak se naše štěně jmenuje Vilda.

Závěr

Máme psa Vildu, je to kříženec labradorského a zlatého retrívra a 17. 2. mu bylo půl roku. Nikdy bych ho za jiného psa (ani fenku) nevyměnila. Chodíme s ním na cvičák a na svůj věk umí docela hodně povelů. Mám ho moc ráda.