Alíkovina

Jak jsme vystupovali na sopku Klabat v Indonésii

vydáno  •  Volný čas venku · Čtenáři píší Alíkoviny · Léto
Na tuto horu (vyhaslou sopku) jsme vystupovali společně se spolužáky z Teologického semináře. Super zážitek.

Indonésie je opravdu nádherná, začíná se nám tady líbit., © Vojtěch Duchoslav, Jakub Koucký, Marek Duranský

Na horu nás provázeli místní Indonésané. Bylo vtipné poslouchat, jak se jejich názory ohledně výšky hory liší. Museli jsme si to vygooglit (jako ve všem přeháněli). Podle nich měla hora 3 tisíce metrů a více (Alíkova poznámka: skutečná výška 1995 metrů, zdroj: Wikipedie). Před odchodem jsme se museli zapsat u policie, aby očekávali náš návrat. Jelikož je údaj ohledně výšky daný od moře a Manado je u moře, ušli jsme tu výšku pěkně celou.

Průvodní foto

Bohužel není v dostatečném rozlišení, proto přikládáme fotky Indonésie jiných autorů.

Jak jsme vystupovali na sopku Klabat v Indonésii

Většina cesty byla spíše horolezectví. Žádná cesta, jen vymletá strouha po vodě z období dešťů. Takže přelézání kmenů, kamenů, klád a podobně bylo ještě pohodlné. V noci to byl nádherný hlučný prales. Svítilnu měl jen málokdo, takže náročnost obrovská. Vyrazili jsme asi ve tři čtvrtě na deset večer (od šesti hodin je tam tma), na vrchol jsme došli něco před pátou ráno (téměř bez zastávek, svižnou chůzí), zpět pod Klabat jsme se dostali asi v půl jedné odpoledne - už za dusna.

Skoro všichni Indonésané měli jen žabky. Žádná pevná vhodná obuv do hor, na jedné fotce je záznam, jak naši čeští kluci jednu žabku spravují (zajímavé, že měli lepší mobily a foťáky a notebooky než my, ale boty měli takové). Když jsme po Klabatu jedny boty vyhodili, jeden uklízeč v hotelu si je bral a byl za ně rád. Za obyčejné pevné boty dost sešlapané a od Vietnamců.

Šlo nás asi 25 a fakt nevím, kde na vrcholu všichni byli. My spolužáci s učitelem jsme se drželi pospolu. Na vrcholu všichni zdrchaní - ale šťastní a vyfocení s východem slunce. Dali jsme si šlofíčka a pak jsme se rozhlédli po vrcholu, kde to bylo opravdu kouzelné - pohled na Manado s dominantou sochy Ježíše (údajně druhou nejvyšší sochou Ježíše na světě - dle místních, takže nevím, zda tomu věřit). (Alíkova poznámka: dle Wikipedie je socha Ježíše v Manado se svými 30 metry momentálně 3. nejvyšší sochou, nejvyšší sochou Ježíše byla do roku 2007.)

Cestou dolů, opravdu velmi hlučným pralesem, i když za světla, to byl velmi náročný podnik. Jeden domorodec nám ukázal, jak se leze na palmu. Usekl nějaké kokosy a my pili úžasné kokosové mléko - takové to nezralé, co chutná jako citronáda, prostě úžasné. Také bylo všude na stromech hodně banánů, různých velkostí. Ale to vedro a vlhkost bylo zdrcující.

Přesto ta námaha stála za to: ještě týden nás bolely nohy.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!