Alíkovina

Jak jsme zvládli první pomoc

vydáno  •  Škola a poznání
Úraz. Stát se může každému z nás, může to být cokoliv. Vteřina nepozornosti nebo hloupá náhoda a problém je na světě. Vždyť si vezměte, kolik úrazů se stává za den a co teprve za celý rok? Ale jak člověku po úrazu pomoci? Přesně na to je zaměřen náš zdravotní kroužek 1. ZŠ Rakovník pod vedením paní učitelky Šťáhlavské.

© Radkaa

Scházíme se pravidelně každý pátek. Před zahájením samotné výuky se chvilku ještě navzájem bavíme, ale pak začíná akce. Sedneme si do zadních lavic k sobě, případně do skupin, a aktivně se učíme, jak poskytovat první pomoc. A nejenom to. Učíme se také chování v krizových situacích, spolupráci a také vcítění se do pocitu postiženého.

Letos jsme opět, jako každým rokem, zahájili zdravotní kroužek již v říjnu. Učili jsme se s velkou pílí, protože nám došlo, že první pomoc není jen o teorii a zůstávání ve škole přes čas. Důležité je rozhodnutí, že chceme pomoci, kdyby bylo potřeba, a že to rozhodně nebereme na lehkou váhu.

A tak jsme úspěšně probrali všechny díly první pomoci, naučili jsme se zvládat krizové situace a hlavně jsme se naučili zvládat je s rozvahou. Již se nám blížila soutěž a my dobírali poslední věci ohledně soutěžních témat. Když nastal den soutěže, byli jsme už uvolnění, protože nám bylo jasné, že s nervozitou toho zvládneme méně. Atmosféra před zahájením soutěže byla velmi příjemná, sestřičky Českého červeného kříže (ČČK) se na nás mile usmívaly, jednotlivé skupiny soutěžících si opakovaly poslední informace a my se vydali směrem k botanické zahradě, kde jsme přečkali poslední chvíle před soutěží.

Po zahájení jsme již urychleně vyrazili k prvnímu stanovišti, jímž byl transport. Dále pokračujeme k historii ČČK, u dopravního testu odpovíme na pár otázek ohledně silniční dopravy a hned poté se vrhneme na obvazy, které s přehledem zvládáme. Před sebou máme ještě tři stanoviště, z toho je ovšem jedno kombinované. Nachází se na něm totiž několik postižených s různými úrazy a tak vedoucí skupiny neváhá a posílá nás každého k jinému úrazu.

Já byla s kamarádkou poslána k tepennému krvácení, vedoucí zůstává u otevřené zlomeniny a další slečna z naší skupiny jde k popálenině. Já s kamarádkou bez problémů ošetřujeme tepenné krvácení a rozhodčí nám nadšeně oznámí, že jsme to měly bez chyby a posílá nás k otevřené zlomenině, kde je již zbytek týmu.

Ti mladší mohou zkoušet obvazování třeba na plyšácích.

Přidávám se k nim a zatímco ostatní ošetřují nohu, já si všimnu odřeniny na ruce a říkám rozhodčí další postup ohledně tohoto úrazu. Kamarádka zavolala sanitku a tímto jsme vlastně naše stanoviště dokončili. Strhli nám sice nějaké body, ale v tuto chvíli to moc neřešíme, naopak sbíráme síly na další stanoviště, jako jsou například uštknutí, žilní krvácení ze zápěstí a dojde také na resuscitaci a stabilizovanou polohu.

Zvládli jsme to s několika drobnými chybami a s úlevou se přesouváme do DDM. Sotva do sebe stačíme hodit svačiny a už se nese tabulka s výsledky. Celá skupina k ní radostně vyráží a ještě větší radost máme, když zjišťujeme, že jsme druzí! Skvělý výsledek nás všechny moc potěšil. Teď jsme si totiž jistí, že až jednou budeme muset poskytovat první pomoc, nebude to pro nás žádný problém.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (25)

Příspěvek z 9. září 2011 v 19:41.
estucha v něm napsala:

pomoc

mě ty akce moc baví je to fajn 26

Příspěvek z 2. srpna 2011 v 19:30.
__Kočička00__ v něm napsala:

super

Super, my vždycky když jdeme na nějakou takovou akci, tak raději zůstanu s poloomdlenou kamarádkou :D a ani mně to nedělá moc dobře... Ale vím jak bych se zachovala i bez těchto akcí a kdybych musela zachraňovat doopravdy, určitě bych to udělala :).

Příspěvek z 31. července 2011 v 19:50.
superbomba00 v něm napsala:

pořád

Ach jo,
my se to skoro pořád učíme.17