Mé vánoce začaly už 23.12., kdy jsem odložila svou školní tašku a připravovala jsem dárky, smažila řízky a míchala bramborový salát. Už jsem se strašně těšila, až si ten večer budu moci sednout k televizi a odpočinout si.

A když jsem usnula, probudila jsem se na 24. 12. Vstala jsem asi v jednu hodinu odpoledne a hned jsme měli oběd, byla to vinná klobása. Asi ve tři hodiny jsme se šli projít, až na moji maminku, která čekala na Ježíška. Také vás pokaždé baví chodit ven, když maminka nebo tatínek čekají na Ježíška? Napište mi prosím pod článek.

Když jsme přišli z procházky, dárky už ležely pod stromečkem, jen nám chybělo usmažit kapříka a mohli jsme se jít posadit ke stolu, před tím než jsme se posadili, zkontrolovali jsme si, jestli máme vše, abychom mohli všichni usednout, protože jinak by nás čekalo neštěstí.

Po večeři už nedočkavě běžíme k vánočnímu stromečku a rozbalujeme dárky, jsou to spíše samé praktické věci, knížky, oblečení, stolní hry.

Další úkol pro vás čtenáři, podělte se, prosím, o své zážitky z vánoc a napište, pokud nechcete vypisovat vše do puntíku, tak to zobecněte, co jste dostali vy? A čím jste udělali radost ostatním?

Já jsem koupila mamince šálu a rukavice, tatínkovi vůni a čepici a sourozencům foťáček. Další dny jsme trávili spíše u babiček a dědečků, dostali jsme tam také mnoho dárků.

Jenže píšu vám tu pořád jen o dárcích, myslím, že jsou tu i důležitější věci, můžete také navštívit své blízké, kteří už tu mezi námi nejsou, protože už mi také někdo zemřel, navštěvuji o svátcích také hřbitov. Také z vás někdo byl na hřbitově, také myslíte na své blízké? Je to pro mě uklidňující místo, ráda tam chodím vzpomínat, není na škodu, když si vzpomenete, co jste s tímto člověkem zažili, protože on vám dává sílu dále žít. Díky tomuto člověku dokážu být někdy silnější než opravdu jsem, myslím si, že mi dal také kousky svých vzpomínek.

Teď je tu další rok 2016, ten jsem oslavila docela normálně, tady se ale ještě musím vrátit k 31. 12., který pro mě byl také docela důležitý. Strávila jsem skoro celý den s kamarádkami Káťou, Simčou a Terkou, děkuju vám holky. A pak přišel přípitek do roku 2016, bohužel já smím zatím jen dětské šáňo. Pokaždé mě baví čekat na ten osudný moment, kdy se všude ozve: „Šťastný nový rok!“ Ale někdy mě zamrzí, že se vše nedá vrátit zpět.

To jsem vám přiblížila své vzpomínky, jestli chcete, můžete mi cokoliv napsat do komentářů, beru i špatné komentáře.

Ještě vám tedy trochu se zpožděním přeji vše nejlepší do nového roku, hodně lásky a štěstí a zdraví, ať je rok 2016 pro všechny jen a jen lepší než ten minulý.