Bohužel je to přesně takhle. Až v momentě, kdy nám blízký umře, si uvědomíme svoje chování, že mohlo být lepší. Ale bohužel paradox je, že je to opravdu až tehdy, když se něco vážného stane. Taky jsem se občas s dědou hádala a i kvůli zbytečnostem a teď mě to mrzí...

Pekny clanek . Mas pravdu. Pred 3 lety mi umrel deda. Hadali jsme se casto, ale vzdy to myslel dobre i kdyz byl k tomu jeste hodne cholerický. Zabila ho cukrovka a presne, jak pises.. Po smrti jsem i litoval proc jsem ho casto zbytecne provokoval.. Clovek si to nemuze uvedomit, kdyz deda jeste zije.

Tohleto mi říká moje mamka To je dojemný