Láska je jako zmačkaný papír, co narovnat se nedá,
nadarmo se neříká, že je krásná, ale slepá,
jak moc nás láska dokáže omámit,
ale taky umí být bolestivá.

Jak moc toužíme po náručí plné lásky,
když trháme na louce sami sedmikrásky,
přitom myslíme na člověka, který se nám zaryl do mysli,
jestli nás jako my jeho rád má.

Člověk dokáže bezhlavě milovat a pro lásku udělat všechno,
nejhorší pocit je, když nás ale druhý zradí,
můžeme přemýšlet, proč to udělal,
ani jeho zrada od lásky k němu nás neodradí.

Nadarmo se neříká, láska tě úplně zaslepí,
v pavučinách lásky ocitne se každý snadno,
potom člověk doufá, že rány se zahojí,
počítá každé bolestivé ráno.

Nelze žít s bolestí dlouho,
i když se bolest otupí, stále je tady,
a i kdybychom sebevíc prosili,
tisíc kousků v srdci rozpadne se záhy.

Zlomené srdce těžkou nemocí bývá,
těžko se hojí, těžko se skrývá,
jen upřímná láska dokáže pomoci,
o které každý člověk snívá.

Upřímná láska je jako jehla v kupce sena,
je jí málo, ale o to víc si jí člověk váží,
většinou se kvůli ní člověk obětuje a dá jí všechno,
i co on sám možná nemá.

Upřímná láska se dá definovat jako barva čisté vody,
i když v ní jsou někdy velké neshody,
pravá láska vždy všechno překoná,
i tíhu světa, problémů zdajících se řešení nemá.