Komu chybí pevná vůle a moc to nezvládl, tak není všem dnům konec! Nikdy totiž není pozdě začít znovu. Dávejme si však menší cíle. Nebudeme se učit denně tři hodiny, stačí třicet minut, ale každý den. Myslím tím i sobotu a neděli. Nebudeme denně běhat kilometry, stačí pořádná ranní rozcvička při otevřeném okně. Ale bacha na mráz. A s maminkou sepište dohodu, co je vlastně potřeba pomoci, aby to bylo účelné, nikoliv zmatené pobíhání s čistícími prostředky po celém bytě.

Jestlipak si někdo z vás dal předsevzetí citové? Tedy nemyslím rozkaz typu – do jara se zamiluji, v létě budu na ulici objímat všechny v červeném triku, či jiné bláznovství. Napadají mě důležité maličkosti, které potěší druhé lidi a my budeme mít dobrý pocit. I já mám svůj soukromý slib. Několikrát za den obejmu člověka, kterého v životě skutečně miluji. Nahlas mu řeknu: „Jsem ráda, že tě mám.“

Nedumejme tedy až moc nad svou postavou, popřemýšlejme spíše o své duši. Neřešte tolik nové značky mobilů, přečtěte si i pěknou knížku. Hezky můžete začít nový rok i v únoru, ještě není nic ztraceno. Opravdu můžeme být v novém roce lepší, hodnější, usměvavější, hubenější, čistotnější, přívětivější, prostě jiní. Hlavně bychom měli býti šťastnější.