Život v domě s s rozmazlenými dětmi není vůbec jednoduchý. Pořád si na něco stěžují, berou vám věci nebo se jednoduše přetvařují, když přijde návštěva.

Takovým smolařem je i moje kámoška. Má dva mladší sourozence - bráchu Vojtu a ségru Elinu. Vojta je strašně hodný, někdy vás jen plácně přes nos, ale Elina je jeho pravým opakem: vychloubačná, ulhaná, líná, ubulená, uvřískaná, tvrdohlavá, domýšlivá... prostě rozmazlená.

Jak na takové lidi? Není to lehké, ale je snadné si jich nevšímat. Za žádných okolností mu nikdy nic nepůjčujte bez svolení mamky, a když už mamka svolí, tak nějakou ošuntělou věc. Pokud vám leze do věcí a vám opravdu není milé, že se vám v nich hrabe, schovejte je do dobrých skrýší (na vysoké skříně, do peřináče, pod postel nebo pod peřinu).

Nikdy si na něj ale nic nevymýšlejte, to je jeho práce! Je jisté, že pokud si na něj něco domyslíte, začne bulet, že to není pravda a je zřejmé, že maminka uvěří jemu/jí. Travte volný čas s rodiči a pomáhejte jim, protože když uklidíte, sourozenec řekne, že to uklidil on a máte po odměně! Nikdy si s nimi nehrajte, nebavte se s nimi a oni se třeba polepší.

Jak poznáte budoucí rozmazlence?  

1. Panovačné chování, tedy věty jako: "Budeš mě poslouchat!"
2. "To je moje! Nech to být!"
3. "Mamííííííííííííííííííííí!"
4. "A já to chci taky, já to chci taky! Mami ať mi to půjčí!"
5. "Tohle chci! A tohle taky! Jůva, a tohle určitě! Mami, že mi to koupíš?"
6. "Ale já nechci a nebudu!"

Teď ke starším sourozencům... Pokud jste hodný mladší sourozenec (nevymýšlíte si atd.), máte u rodičů se starším sourozencem poměrně stejné výsledky. A navíc máte jednu výhodu: starší za vás přebírají zodpovědnost. Což je docela těžké, zvláště když máte sourozence puberťáka.

U starších sourozenců jsou časté projevy dospívání toto:

1. odmlouvání
2. "Nech mě bejt, jo?"
3. "Máš nějakej problém?!"
4. "Naval, no dej mi to!"
5. "Ale mami!"
6. "No jasně..." +sluchátka v uších k tomu.