Výstavy psů jsou pro chovatele, kteří mají psy s průkazem původu, je to vysoce prestižní záležitost. Probíhá tam mimo jiné i velká konkurence. Nejenom začátečníci, ale i zkušení vystavovatelé se tam mohou hodně naučit. Pro tenhle typ lidí je to odreagování od běžných všedních dnů, nicméně je to pořád soutěž a jiskří tam emoce. Například jsou známé různé kuriozity. Jedna z takových vystavovatelek měla svoje první štěně s průkazem původu a bylo jí doporučeno, aby ho přihlásila. Tak to udělala s tím, že uvidí, co se tam vlastně bude dít. Hned jak přišla, tak se okamžitě rozeběhlo posuzování v kruhu. Posuzovatelka udělila pokyn, běžet se štěnětem.
Během tzv. výstavního postoje se štěně všelijak kroutilo, dělalo hlouposti, prostě tak, jak to psí děti dělají. Navíc se stalo, že během této zkoušky usnulo. Majitelka šla do mdlob, jaká to je ostuda. Nakonec ho probudila a šli pryč. Jako omluva je nutné podotknout, že vstávali hodně brzo a navíc jeli autobusem, tramvají a vlakem, takže dorazila jasná únava. Kdo chce vystavovat, tak by měl začít co nejdřív, protože na výstavy se chodí od čtyř měsíců věku pejska. U štěněte se tolerují na výstavách chyby, to je dané, ale od 15 měsíců už psovi nesleví nic.
Pes, který půjde na výstavu, toho musí umět vážně hodně – chození při noze a levé ruce na vodítku, chození ve volném prostoru i v tlačenici lidí, mezi jedoucími auty, mezi dalšími psy, jít a běžet na tenkém vodítku a další. Zásadní je výstavní kruh. Tam se majitel i pes postaví a čeká na pokyn tzv. posuzovatele nebo rozhodčího. Nekontroluje se jenom tahle technika, ale také se kontroluje skus, zuby, záda, přední i zadní nohy a dokonce i místo mezi nimi. Pes nesmí tahat za vodítko, škubat sebou a prostě dělat to, co se považuje za nežádoucí. V zahraničí je to tak trochu jinak.
Tam psy předvádějí tzv. handleři. To jsou profesionálové, kteří dokážou předvést psa tak, aby zakryli jeho nedostatky a vyzdvihli čistě jen jeho přednosti. Je podmínkou, aby byl pes dobře socializovaný, což znamená, že není agresivní, dokáže reagovat na povely, nebojí se cizích lidí ani hluku a tak dále. U nás je to možné taky, ale není to žádná ostuda, když majitel psa požádá o pomoc profesionálního handlera. Právě naopak, pes bude mít daleko větší šanci. Klidně je možné přijít na takovou výstavu tzv. na čumendu, nemusí se hned soutěžit. Není však pro štěně dobré být hned napoprvé ve velkém hluku. To psy stresuje.
Jeden ze zážitků z takové výstavy byl, když se v kruhu představovala fenka barzoje. Ta se tvářila jako hromádka neštěstí, v kruhu se ploužila, dívala se vyčítavě na majitelku. Posuzování skončilo, fenka překročila jakoby tu hranici kruhu, kde už se nemusela na nic a nikoho ohlížet, a v tu chvíli s výbuchem radosti, že to má z krku, skočila do náručí páníčka. A všude kolem energie a štěstí.
