Pokud byste se chtěli více rozvíjet, myslíte, že vás psaní baví, a chtěli byste potěšit širší veřejnost, ne jen prarodiče či sourozence, pár tipů nebo rad by se vám mohlo hodit. Rozvíjejte svůj talent, pokud v tom vidíte smysl, potěšte svou tvorbou jiné. Ale jak začít? Zde je pár tipů, jak tvořit „náčrt“ příběhu:

1. Vyjděte z bodů.
Ve stručných bodech si popište průběh děje, zápletku, epilog, ... Od důležitějších bodů odvozujte méně důležité.
(Př. Hrdinové cestují do hor. Cesta trvá tři dny, co všechno za tři dny prožijí? ...)

2. Zvolte způsob vyprávění.
Bude příběh popisovat hlavní hrdina, vypravěč, či se budou role hlavních postav střídat?

3. Nápaditost je důležitá.
Klišé ve stylu „nešťastná láska kvůli nenávisti rodičů“ dnes už nikdo nečte. Chce to osobitý nápad, dobře promyšlený do všech detailů, který čtenáře zaujme.

To bychom měli přípravu. Nyní se vrhneme už na samotný příběh a děj, posloupnost a způsob psaní:

A) Měli bychom mít alespoň částečně bohatou slovní zásobu, aby se slova neopakovala, nejlepší je dát příběh někomu přečíst, aby nám mohl vytknout chyby, a nebát se jich. Originalita slov a slovních spojení, které pobaví, je skvělou třešničkou na dortu. Podělte se i o výrazy, které běžně neuslyšíte, čtenáři je možná začnou používat. :D

B) Zjišťujte si informace o předmětech, slovech či místech, o kterých píšete!
(Př. Píšete válečný román z 18. století. Je potřeba si dopodrobna nastudovat zbraně, helmy a ostatní výstroj té doby. Jak to vlastně fungovalo? Děj se odehrává ve fiktivní zemi? Nebo třeba v Evropě? Víte třeba, že Itálie nesousedí s Ruskem? Ano, zde zacházím do extrému, ale takhle to opravdu je.)

C) Vtáhněte čtenáře do děje nečekanými zvraty, nuťte ho s pomocí malých náznaků zjišťovat, kdo je ten tajemný lupič, přidejte napětí nebo nečekaný konec. Ale hlavně, nebuďte předvídaví. Přimějte čtenáře říci: „Ale no tak, kdyby jsi jen udělal tu maličkost, tvůj přítel by se neodstěhoval! Vždyť jsi to mohl udělat!“

D) Vytvořte charaktery postav, aby měly své specifické chování, svou autoritu, svou osobitost! Pořádně to promyslete.

E) Myslete na čas. To je velice důležité. Časová pásma, že za jeden den se toho dá stihnout jen tolik, co 12 hodin dovolí, nebo třeba že dítě se narodí za 9 měsíců...

F) Hrajte si s čtenářovou představivostí, pečlivě vysvětlete věci, kterým on nemusí rozumět, tak, aby je pochopil. Doporučuji psát knihy bez obrázků. Obrázky zničí čtenáři vysněného hrdinu a spíše ho zklamete, každý si jej totiž představuje jinak, třeba i nevědomky, a s přesnou linkou se nemusí tak lehce smířit.

A hlavně, ať vás to baví! (Pokud toto nesplňujete, je mi líto, ale nejspíš dobrou knihu nikdy nenapíšete.)