Když Lenka dospěla, o její ruku se ucházelo mnoho nápadníků. Jednou se v království ukázal princ Filip z království Severního větru. Také toužil po princezně, když se poprvé uviděli, okamžitě se do sebe zamilovali. Dohodli se, že se vezmou. Oba otcové se sňatkem souhlasili. Král z Království tří růží měl ale podmínku. Ženich musí mít klíč k životu, což ale Filip neměl. Aby se mohli vzít, musel ho najít, a tak se princ Severního větru vydal hledat klíč k životu.
Princ šel a šel, až došel k malé chaloupce. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. U stolu seděla stará babička, v ruce držela misku a jedla kaši. Filip řekl: „Dobrý den, babičko, je večer, brzy bude tma a já nevím, kde přespat. Není u vás místo, kde bych mohl přenocovat?“ Babička se pousmála a svolila. „Kousek odtud mám chlívek, tam je seno, kde přespíš.“ Pozvala ho na večeři a nandala mu trochu kaše. Ráno, když se princ vyspal, zeptal se babičky, jestli neví, kde by mohl klíč k životu najít. Ta ho poslala do Černého lesa k Hoře skřetů, tam prý najde velký starý buk s puklinou v jeho kmenu. Řekla mu, ať do ní vstoupí, ocitne se v jiném světě. Tam už si musí poradit sám...
Filip šel, až se dostal k velkému starému buku. Vstoupil do pukliny, podklouzly mu nohy a jel dolů, po chvíli podzemní jízdy po kamenech a hlíně začal padat úzkou průrvou. Když dopadl, uhodil se do hlavy a omdlel na mnoho hodin. Když se probral, stál nad ním domovní skřítek. Ležel na malinké postýlce. Filip se moc vyděsil. „Kdo jsi?“ zeptal se princ. „Jsem domovní skřítek.“ Princ se lekl, nikdy skřítka neviděl. Filip dostal od skřítka najíst a napít. Když zrovna polykal sousto, skřítek zvedl hlavu a stydlivě se zeptal, zda mu nemůže s něčím pomoc. Filip se na skřítka překvapeně podíval. „Víš, kde je klíč k životu?“ „No, ano...“ „A dokázal bys mi poradit?“ „Jistě, jdi rovně na sever, až uvidíš před sebou velkou horu, na jejím vrcholku stojí hrůzostrašný zámek. Jdi za jasným světlem. Pozor, kryj si oči, světlo je příliš jasné. Jdi,“ řekl skřítek.
Princ šel za světlem, šátek kryjící mu obličej plápolal ve větru, který neustále narůstal na síle. Po chvíli šátek odlítl a princ oslepl září. Upadl na zem a po zemi se plazil za světlem, které zřídka rozpoznával od tmy. Doplazil se ke sloupu, zvedl se a nahmatal malinký klíček. Zatočila se mu hlava, zrak se vrátil a jako kouzlem se ocitl v Království tří růží. Předstoupil před krále dal mu klíček, který v rukou krále zmizel a vrátil se zpět na sloup.
Po krátké chvíli viděl Princ znovu Lenku. Připadala mu krásnější než jindy. Po několika dnech byla svatba, tak velká, jakou nikdo do té doby neviděl. Všechna šlechta byla pozvána a ani stará babička z chaloupky s domovním skřítkem na velké svatbě nechyběli. Slavnosti trvaly mnoho dní a pokud neskončily, pokračují dodnes.
