Časně ráno celá rodina vstala, vzala hrnečky, velikou nádobu a vyrazila do lesa na borůvky. Bohužel to šlo hodně pomalu. Hlavním důvodem bylo to, že borůvek bylo málo, ale také to, že strýcova sestra (moje teta) radši sbírala rovnou do pusy. Aby to ale vypadalo, že něco dává i do společné nádoby, tak si z ní vždy nabrala borůvky do svého hrnečku a šla se pochlubit rodičům, kolik toho nasbírala. Můj strýc ji k jejímu neštěstí nachytal a okamžitě to šel říct rodičům, takže měla teta docela průšvih. Po této události už radši začala pořádně sbírat, takže to šlo trochu rychleji.

Když odbylo poledne a všichni už byli unavení, vrátili se domů a zatímco rodiče připravovali oběd, děti se šly koupat do řeky, která byla kousek od chalupy. Po půl hodině se děti vrátily a celá rodina se společně naobědvala. Pak si ještě chvilku odpočinuli, a když táta zavelel, vrátili se zpátky do lesa a museli dál sbírat borůvky.

Po pár hodinách sbírání už byla mísa skoro plná a všichni byli rádi, že se za chvíli budou moct vrátit domů. Najednou ale strýcův nešikovný bratříček (můj táta) zakopl o mísu s borůvkami, spadl, a s ním se vysypala i polovina pracně nasbíraných borůvek. Všichni na něj byli naštvaní, ale nedalo se nic dělat, čas vrátit nejde. Kvůli této nehodě museli v lese ještě pár hodin zůstat. Když byla mísa konečně plná a už jí nikdo nepřevrátil, mohli se všichni po únavném dni konečně vrátit domů, navečeřet se a jít spát.

Ráno, když se všichni probudili, byla z kuchyně cítit vůně borůvkové buchty, na kterou se všichni tak těšili. Náramně jim chutnala, aby taky ne, když její příprava trvala tak dlouho a byla tak namáhavá. Polovina buchty zbyla, tak se o ni podělili se sousedy.

Já jsem letos o prázdninách také byla s rodinou na borůvkách, zabralo nám to celkem tři hodiny, protože já a můj nejmladší bratr jsme převážně trhali rovnou do pusy. Neměli jsme pak sice buchtu, ale borůvkové knedlíky. Byly výborné.