Jak se Anička polepšila
Žila byla jednou jedna holčička jménem Anička. Byla velmi lakomá a nikomu nikdy nic nepůjčila. Ve škole se jednoho dne pohádala s kamarádkou, protože potřebovala něco půjčit. Anička jí ale danou věc nepůjčila.
Když šla Anička ze školy, uviděla starou babičku, která potřebovala pomoct zvednout tašku ze země. Babička jí poprosila: „Zvedla by si mi, prosím, tu tašku, holčičko?“ Anička na to: „Já a zvedat vám tašku, to myslíte vážně?“ zeptala se. Babička odpověděla: „Když mi nechceš pomoci, tak tě proměním v poštovního holuba“ a vyřkla tajemné zaklínadlo. Dodala, že „jestli do dvou týdnů nedoneseš dopis čaroději Salomelovi, tak navždy zůstaneš holubem.“
Anička se začala proměňovat v holuba. Byl to zvláštní pocit. Po Aničce tam zbyla jen školní taška a oblečení. „Proč bych měla letět za někým, koho vůbec neznám?“ říkala si. Ale být navždy holubem to se jí taky nechtělo. Ptala se tedy ostatních holubů, jestli nevědí, kde bydlí čaroděj Salomel,ale nikdo o něm nic nevěděl. Dívenka proměněná v holuba začala oblétávat různé mapy měst, ale nikde ani zmínka o tom, kde by mohl bydlet čaroděj Salomel. Létala sem a tam, až z toho byla celá zmatená a unavená. Druhý den ráno začala znovu pátrat, kde by mohl Salomel bydlet.
Vtom potkala havrana černého jako uhlí. Dávala si malinkou naději, že bude vědět, kde bydlí čaroděj. Havran, kterého potkala, se jmenoval Tuláček a patřil Salomelovi. Pověděl jí, kde čaroděje najít. Už měla skoro vyhráno. Když letěla předat čaroději dopis, měla velikou radost. Vzlétla trochu výše, než byla zvyklá, a neudržela rovnováhu. Spadla na zem a zlomila si křídlo. Byla velmi smutná a křídlo ji bolelo. Ležela na zemi a myslela na to nejhorší, že už nikdy nebude holčičkou.
V tu chvíli zahlédla v dálce něco černého. „Byl to Tuláček?“ přemýšlela. Zkusila na něj zavolat. Za chvíli byl Tuláček u ní. Anička ho poprosila, jestli by jí nepomohl. On si začal něco šeptat pod zobákem. V ten okamžik holčička měla křídlo díky jeho kouzlu zase v pořádku. Tuláček ji raději chtěl doprovodit až k Salomelovi. Předem ji ale varoval, že čaroděj je zlý.
Letěli přes vysoké hory a hluboký les, aby předala dopis čarodějovi. Když už chtěla odletět od Salomela, tak se najednou všechny dveře a okna zavřely. Čaroděj zvolal „Stůj, holoubku, stůj!“. Anička se právě v ten okamžik zastavila. Nemohla pohnout ani pírkem. Salomel se přibližoval k holčičce a bral do ruky nůž. Anička už se viděla na pekáči.
Všechno z dálky pozoroval Tuláček. Běhal mu z toho mráz po zádech. Chtěl Aničce pomoc, ale tak dobře kouzlit neuměl. V tu chvíli si vzpomněl na starou paní z parku, kterou viděl při svých toulkách, jak proměnila Aničku v holuba. Ta by mu mohla pomoci. Začal starou paní přivolávat. Babička se zjevila přesně ve chvíli, když už Salomel sahal na ptáčkovo hrdlo. Zašeptala kouzelné zaklínadlo, aby proměnila holčičku zpět a čaroděje zničila.
Anička byla babičce moc vděčná, že jí zachránila život. Holčička se od té doby polepšila. Už nebyla lakomá jako před tím. Stala se z ní hodná holčička.
