Co je ke značení zapotřebí
Značení turistických cest dělají značkaři. Naprostá většina jejich činnosti je tzv. obnovování již existujících značených cest. Značení se musí obnovovat každé tři roky, aby značky byly stále čitelné a nevybledly a nevymizely.
Jen občas se vytipuje a vyznačí nová cesta. Například když se objeví nějaký nový turistický cíl, nebo když některá existující značená cesta musí být zrušena. Aby se někdo stal značkařem, musí absolvovat značkařský kurs.
Značkař si nemůže jít značit, kam ho napadne. Prostřednictvím Klubu českých turistů (KČT) dostane určitý úsek značených cest, který má během sezóny označit. Značkování se může dělat jen za vhodného počasí. Nesmí pršet, protože by barva špatně držela. Nemělo by mrznout. Nepříjemný je i silný vítr. Značkaři nejsou profesionálové, jde o dobrovolnou činnost prováděnou ve volném čase, takže kdo není důchodce, musí si na značení vybrat volný den.
Ke značení kromě štětce, barev, fermeže a ředidla potřebuje také drátěný kartáček, škrabku, zahradnické nůžky a pilu. Důležité jsou i pracovní rukavice. Značkování se zpravidla provádí ve dvojici. Dá se lépe rozdělit práce, a taky z bezpečnostních důvodů. K výbavě patří i tužka a papírové formuláře.
Jak se značkuje
Při značkování se musí dodržovat určitá pravidla. Značky mají být ve výšce zhruba 180 centimetrů. Pravidla stanoví, jakým způsobem a jakými značkami a šipkami je zapotřebí označit křižovatky a rozcestí, aby tam turisté nezabloudili. Na cestě bez rozcestí, kde nelze nikam odbočit, musí být značka nejdéle každých 250 metrů. Před odbočením musí být šipka ve směru odbočení.
Když po jedné cestě vede více značek, jsou pod sebou v pořadí červená, modrá, zelená, žlutá, a mezi barevnými pruhy vždy jeden bílý. Značky se nesmí malovat na hraniční kameny, nemají se dělat například na církevní objekty a památky, a podobně.
Když značkař přijde k místu, kde je nebo má být značka, tak to místo nebo tu starou značku napřed očistí drátěným kartáčem. Potom štětcem vybarví dva bílé pruhy a barevný pruh. Ještě předtím si ale musí namíchat správně hustou barvu. K ředění barvy se používá fermež.
turistická značkaTuristická značka má rozměr 10 x 10 centimetrů. Skládá se ze tří pruhů, dvou bílých a uprostřed barevného, o šířce 3 cm a s mezerou půl cm. V určitých případech, například po přechodu přes louku, může být značka kvůli viditelnosti z dálky větší, až 30 x 30 cm. |
Při malování se musí dát pozor, aby značky takzvaně „neplakaly“, tedy aby barva z barevných pruhů nestékala dolů. Zejména na stromech s vrásčitou kůrou to někdy je problém. Ze stromů se nejlépe dělají značky na buky, nepříjemné je to na duby.
Na břízy se značky dělají, jen když to jinak nejde. Na břízách, případně na bílých sloupech a jiných bílých podkladech, by zanikaly bílé pruhy značky. Proto se kolem celé značky musí v takovém případě udělat tmavý rámeček.
Při obnovování značky se hlavně zvýrazňují již existující značky. Ale někdy se musí udělat i nové. Například když byl pokácen strom, na kterém značka byla, nebo zmizel jiný objekt, nebo když předchozí značkař prostě nenamaloval značku tam, kde by měla být. V některých případech je taky nutno existující značku zamalovat hnědou barvou, zejména když se trasa v některém úseku trochu mění.
Na značené cestě se občas, nejdéle po 4 kilometrech, vyskytují takzvaná informační místa. Tam jsou umístěny tabulky s názvem místa a směrovky s uvedenými dalšími cíli a vzdáleností k nim. Tyto tabulky nedělá značkař se štětcem a barvou, ale jiný značkař, který k tomu má příslušné vybavení. Tabulky se vyrábějí hromadně a značkař s vybavením je instaluje na místo - někdy na strom nebo sloup, někdy se pro tyto tabulky staví zvláštní samostatný sloupek.
Značkař s barvami si u těchto tabulek zaznamená stav těch tabulek. To aby příslušný odbor značení KČT věděl, zda ty tabulky jsou ještě dobré, nebo zda bude zapotřebí zadat výrobu nových. Na rozdíl od značek, které se obnovují každé tři roky se tabulky obnovují podle potřeby. Někdy vydrží i o dost déle než 10 let. Tedy pokud se zrovna nestanou cílem hlupáků a vandalů.
Při značkování je někdy zapotřebí odstranit větev, která překáží v průchodu. Zejména šípkové keře bývají velice agresivní. Za krátkou dobu dokážou cestu docela zneprůchodnit.
Někdy je cesta natolik zarostlá, že s tím samotný značkař nic neudělá. Pak je možné to nahlásit, s tím, že na to přijde někdo s odpovídající technikou, nebo to obejít. Už jsem značkoval cestu, kde úsek několika set metrů byl tak totálně zarostlý šípkovými keři, že se ta cesta musela vyznačit vedle, kde už to stejně bylo vyšlapané. Taky už jsem po dohodě s vedoucím značkařů musel jednu cestu v délce asi 4 km přeložit jinam. Původní cesta zmizela zaplavena v bažinách.
Dokončení značkování
Když značkař doznačí svůj úsek cesty, jeho práce nekončí. Co nejdříve musí důkladně vyprat štětce v ředidle, aby na nich barva nezaschla. Po návratu domů dokončí vyplnění formulářů a odešle nebo donese je příslušnému vedoucímu značkaři.
Ačkoli jsou pravidla pro značkování poměrně podrobná, přece jen do značné míry závisí i na osobním přístupu značkaře. I proto bývá někdy snaha, aby se to střídalo a nedělal stejný značkař pořád stejnou trasu. Říká se, že každý, kdo značí cestu, kterou před ním dělal někdo jiný, tam chyby nachází.
Až příště půjdete po turistické značené cestě, tak už budete vědět, že ty značky na těch stromech nerostou samy od sebe. I když značení dělají dobrovolníci ve svém volném čase, tak to určitě není levná záležitost. Někdo musí zaplatit barvy a výrobu informačních tabulek. Dříve financování turistického značení zajišťovalo Ministerstvo pro místní rozvoj, nyní financování převzaly kraje.
Historie turistického značeníZnačením turistických cest se u nás zabývá Klub českých turistů (KČT), který vznikl v roce 1888 v Praze. První turistické značky se u nás objevily o rok ozději. V roce 1912 bylo dokončeno značení první dálkové trasy z Prahy přes Brdy na Šumavu. V roce 1920 bylo v Československu 20 000 km značených turistických cest, v roce 1938 to bylo 40 000 kilometrů. Na území České republiky je v současné době asi 40 000 kilometrů značených turistických tras. Systém turistického značení v ČR patří k nejlepším v Evropě. Zdroj: Mapy © PLANstudio |