Leckterý cestovatel z povolání bledne závistí, když vidí můj cestovní pas. Za ta léta už jsem do něj nasbíral skutečně hodně razítek z často velmi exotických koutů světa!

Divadlo Spejbla a Hurvníka totiž každý rok vyráží na zájezdy do zahraničí. Nejčastěji jezdíme do sousedního Německa, ale naše cesty nás zavedly i mnohem dál, jak uvidíte prostřednictvím následujících fotografií.

Do ciziny jsme se vypravili už s panem profesorem Skupou, což byl zakladatel našeho divadla. Tuto fotografii jsem vám již jednou ukazoval a tehdy jste měli v rámci soutěže o vstupenky poznat, kam že jsme to jeli.

Na první pohled je jasné, že to byla Paříž a tedy Francie. Psal se rok 1929 a šlo o náš první zahraniční zájezd. V té době jsme ale ještě nemluvili cizími jazyky.

Hurvínek na své první zahraniční cestě pod slavnou Eiffelovkou.

Teprve Miloš Kirschner, náš druhý táta, přišel s nápadem, že by bylo fajn, kdyby nám publikum v cizině rozumělo. A protože jsme měli u zahraničních diváků velký úspěch, tak hrajeme dodnes jazykem té země, kde právě účinkujeme.

Možná by vás zajímalo, jak se na takové představení v cizím jazyce připravujeme. Tady vidíte přepis švédského textu do takové pološvédštiny - poločeštiny se zvýrazněnou výslovností a pod tím drobnými písmenky překlad do českého jazyka. S taťuldou totiž musíme přesně vědět co právě říkáme, abychom to mohli dobře zahrát a samozřejmě i správně vyslovit, aby nám bylo rozumět.

Obtížné jsou zejména ty jazyky, u kterých se význam slov tvoří i tím, jak se "zazpívají”. Význam slova se pak totiž mění i samotnou intonací. To znamená, že se při pouhém nevhodném pozvednutí, či poklesnutí hlasu může stát například z matky – marihuana, či z osla – drát. A to podstatně změní smysl toho, co jste chtěli říct! Mezi takové jazyky, kterými jsme hráli, patří čínština a vietnamština.

V roce 1967 jsme s taťuldou hráli v Indii.

V roce 1992 jsme vystupovali v Mexiku. Spolu s námi tam tehdy hráli také Rolling Stones.

Do Japonska jsme zavítali hned několikrát, naposledy v roce 2005. Jak vidíte, brali jsme s sebou i Máničku a byla to nejvzdálenější země, kam jsme se podívali.

Tady jsem se zase svezl na velbloudovi u jordánské Petry a sice v roce 1996.

Když jsem to tak počítal, naše rodinka navštívila 32 zemí čtyř kontinentů: Francii, Belgii, Rakousko, Německo, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Itálii, Anglii, Skotsko, Polsko, Rusko, Rumunsko, Maďarsko, Švédsko, Bulharsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Norsko, Kanadu, USA, Egypt, Indii, Lucembursko, Japonsko, Monako, Mexiko, Španělsko, Jordánsko, Taiwan, Čínu a Vietnam.

Loni jsme se podívali poprvé do Číny a do Vietnamu a vietnamština se stala 21. jazykem, kterým jsme promluvili. 

A jak už to tak bývá, přesto, že je cestování bezva, zase se moc rádi vracíme domů.

Takže se na vás těším někdy na viděnou v našem divadle na Dejvické! Třeba zrovna v sobotu 19. března na představení Hurvínek už zase zlobí, na které můžete vyhrát lístky v soutěži na serveru Alík!