Do lesa přišla zima,
listí překryla sněhová peřina.
Vločky se k zemi snáší,
co zimní spánek do krajiny vnáší.

Severák lesní cestou běží,
tam, kde sněhová závěj leží.
Větvě holé, ve větru chrastí,
a liška sbírá tu klestí.

Je jí snad chladno?
Teplo z kamínek málo plálo?
Ale kdepak, není tomu tak,
po sebrání odkládá je vedle pak.

Liška za městem našla sáně,
tak teď chystá dráhu pro ně.
Děti na kopci je nechaly,
když na večeři domů spěchaly.

Sáňky

Když liška shledá, že úklid dráhy stačí,
tak seč síly jí stačí, saně tu tlačí.
Tlačí je na vrchol kopce
a při té námaze skládá tlapku k tlapce.

Nahoru vyšla ztěžka,
jak kdyby to byla Sněžka,
dechu sotva popadá,
zatímco sníh kolem ní padá.

Ale už je to tady,
tato chvíle prostě nemá vady!
Na saně liška nasedá,
přitom velká radost ji popadá.

Jenže, co se to děje?
Lišce čumáček se chvěje.
Saně nejedou!
Takhle kopec nesjedou.

Liška na vrcholu kopce na saních sedí,
na připravenou dráhu smutně hledí.
Neví, jak by kopec měla sjet,
smutní, zatímco kolem ní bělá svět.

Tu zželelo se severáku lišce,
a jak když pomáhá ze stromu šišce,
do zad ji zlehka postrčil,
i na sáňky trochu zatlačil.

Liška v ten okamžik z kopce sviští,
a jak ty děti přitom piští.
Cítí jenom radost ryzí,
a dráha za ní vmžiku mizí.

Zimní vzduch plní lišce plíce,
jezdit by chtěla více a více,
i sníh ji k tomu vyzývá,
tak kopec znovu vybíhá.

Nad sněhovou peřinou v lese,
liščin radostný hlas se nese,
tak se naučila liška sáňkovat,
a ze zimy se radovat.

Teď už jí jen chybí,
vybavení zimní.
Kulich, rukavice a taky šálu pletenou,
by teď ráda pod vánočním stromečkem našla schovanou.

Vánoční stromeček v lese