Výtvarné potřeby

Jestli u nějakého druhu umění budete potřebovat pomůcky, je to právě kresba. Na výběr máte širokou škálu nástrojů – tužky, uhlové tužky, pastelky, uhel, grafitový prášek, špalíky, tyčinky, ... Je toho zkrátka spousta a my si teď něco z toho přiblížíme.

Tužka

Tužky jsou naprosto ideálním nástrojem jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Mají obsáhlou paletu využití, dají se s nimi dělat jak středně velké plochy, tak i nejmenší detaily. Zpravidla rozlišujeme několik tvrdostí tužek. Jen ve stručnosti: Tužky se dělí na tvrdé a měkké. Tvrdé tužky se označují písmenem H a čím tvrdší jsou, tím vyšší je jejich číslo. Měkké tužky se označují písmenem B a čím je číslo větší, tím jsou měkčí. Měkké tužky jsou tmavé a rychle ubývají, takže se musejí často strouhat, jsou dobré na kreslení výrazných stínů, naproti tomu tvrdé tužky jsou světlé a jsou dobré na skici. Zlatou střední cestou je pak tužka HB. Tu často po žácích vyžadují učitelé ve škole.

Uhel

Uhel je vhodný pro mírně pokročilé. Kresby uhlem jsou dynamické, avšak bez menších detailů, ty se uhlem dělají jen těžko. Špatně se gumují a špiní, tak pozor na to!

Pentilka

Pentilka je v zásadě dost podobná tužce. Mezi velké plusy patří rozhodně její praktičnost – nemusí se strouhat ani se nemusí vyhazovat, když dojde tuha. Mezi nevýhody patří tenká tuha, kterou je těžké stínovat.

Pastelky

Pastelky jsou skvělý způsob, jak vdechnout kresbě život. Není nutné obrázek celý vykreslovat, ale nádech barvy nemůže nikdy uškodit.

Kresba samotná

Náčrt

Základem jakékoliv kresby je osa. V objektu, který kreslíte, najděte čáru (nemusí být nutně rovná), která prochází těžištěm.

Všechno začíná hranatými tvary. Sáhněme si na srdce, kdo dokáže nakreslit dokonalý kruh jedním tahem? Hranaté tvary se postupně zaoblují, dokud nevznikne hrubá silueta objektu.

Pak už stačí jen obtáhnout vzniklé linky, vymazat přebytečné čáry a „line art“ je na světě.

Stínování

Vzniklé postavě musíme dát hloubku, a to jde jen za pomoci stínů. Jsou různé druhy stínování, časem každý objeví, který mu vyhovuje.

Stínování

Na první ukázce je šrafování do kříže, univerzální a jednoduchý způsob stínování. Na druhé a třetí je vodorovné šrafování, které se samozřejmě dá používat i pod jinými úhly, důležité je však zachovat jednotu. Druhý způsob ukazuje stínování za pomoci zmenšování počtu tahů, třetí jejich zesvětlováním.

Jaké další možnosti mám?

Zatím jsme si ukázali postup při kresbě postavy. Tento postup se však dá použít prakticky na cokoliv. Věci, zvířata, budovy, ... Jak tedy mohou vypadat jiné verze tohoto postupu?

Rudá bašta (Hra o trůny)

Zátiší

Nakreslit se dá opravdu cokoliv. Jasným důkazem je tato lahev od limonády a zmačkaná mikina na poličce v táborové chatce.

Ježíš hrající na kytaru. (Prosím, neukamenujte mě za to, jak ji drží.)

Fantazie vs. realita

Je lepší kreslit skutečné předměty, které vidíte před sebou, nebo používat fantazii a mít tak neomezené možnosti realizace?

Realita

Kreslení reálných věcí, které máte před sebou, se nazývá studijní kresba. Ta je dobrá, pokud se teprve učíte a nemáte takové zkušenosti. S předlohou je to vždycky jednodušší.

Karel

Fotografie

Je vcelku pochopitelné, že doma nemáte vždy tu předlohu, kterou potřebujete. V tomto případě je skvělá alternativa fotka, kterou buď pořídíte sami, nebo ji najdete na internetu.

Šugr Denča

Fantazie

Než člověk začne kreslit podle fantazie, měl by se naučit kreslit realisticky. Pokud byste se zeptali známého malíře, který se věnuje abstraktnímu umění, řekl by vám, kolik let se musel intenzivně věnovat studijní kresbě, než dokázal namalovat zdánlivou změť čar a tvarů.

Smrtka

Styly kresby

Samozřejmě existují různé styly kreslení, jaký si vybrat a jak objevit svůj styl?

Důrazně doporučuji nejprve kreslit podle reality, abyste se naučili základy, než se posunete ke kreslení různými styly. Je dobré realitu a fantazii střídat, rozhodně není dobré kreslit jenom např. v anime stylu. Nechci nikomu nic zakazovat, ale tímto postupem se dá naučit kreslit jen těžko. A na otázku, jak najít svůj styl, je jednoduchá odpověď. Kreslete, kreslete a kreslete.

Angeldust

Jak na to z dlouhodobého hlediska?

Mít talent je u kreslení velká výhoda, ale ne všechno. Základem jsou hodiny a hodiny práce. Nikdo neříká, že se máte přepínat, kreslení vás pořád musí bavit. Dobře znám ten pocit, když od vás okolí očekává několik děl týdně a nedokáže pochopit, že si někdy potřebujete dát pauzu. Takový přístup mých rodičů vyústil jen v to, že jsem měla asi roční blok a nedokázala jsem nakreslit zhola nic. Dělejte, co vás baví, ale snažte se nepřestávat na delší dobu. U mě se to podepsalo, roční zpoždění se jen těžko dohání.

Kde najít další rady ohledně tohoto tématu?

Chápu, že v rodině jen těžko máte někoho, kdo by se v kreslení vyznal natolik, aby vám dokázal objektivně poradit, ale nevzdávejte to. Stále máte možnost přihlásit se do nějakého serióznějšího kroužku nebo ještě lépe do ZUŠky. Věřte mi, že znám dost lidí, kteří měli obrovský potenciál a talent, ale neměli žádné znalosti, ani ty základní, nikdo jim neposkytl odbornou radu, a na to dojeli. Pokud vás ale rodiče nechtějí do kroužku přihlásit, je tu ještě jedna možnost – internet.

Co když se chci kresbě věnovat i do budoucna?

Stejně jako u předchozího bodu, nejsem oprávněna vám nějak radit, sama jsem jen dítě, a tak odpověď na tuto otázku odvozuji spíš z vyprávění učitelů v ZUŠce a prastrýce, který se uměním tohoto typu živil. Máte v plánu jít na uměleckou školu? Chcete se kreslením živit? Nejlepším a nejjistějším způsobem, jak se na školu dostat, je docházet alespoň pár let do základní umělecké školy (ZUŠ). Dá vám to opravdu hodně a čím dřív začnete, tím líp.

Talent je určitě taky na místě, ale hlavní je práce. Pokud by se na přijímačkách rozhodovali, zda vzít netalentovaného studenta, který se kresbě opravdu věnuje a nechce ji mít jen jako koníček, ale jako opravdovou práci, nebo studenta, který možná talent má, ale nic pro to nedělá, vybrali by si toho prvního. A jen tak mimochodem, já jsem spíš ten druhý typ.

Kresby v tomto článku rozhodně nepatří mezi mé nejlepší, jde jen o příklad, jak se dají zde nabyté znalosti využít. Budu ráda za konstruktivní kritiku.

Podobných článků už jsem na Alíkovi pár viděla, ale většinou pojednávaly pouze o příběhu autora a jeho cestě k „dokonalosti“ nebo ukazovaly jen jeden aspekt kresby místo toho, aby poradily nadějným umělcům, jak se zlepšit, a tak jsem se rozhodla přispět svou troškou do mlýna. A ještě jednou upozorňuji, že nejsem odborník, takže mé rady neberte jako stoprocentní.