Hra
Hra s velkým „H“ není úplně hra, při které se okamžitě zabavíte, ale je zajímavá. Cílem Hry je nemyslet na to, že hru hrajete. Pokud si na ni vzpomenete, musíte oznámit ostatním hráčům, že jste prohráli, a ti na ni musí zase zapomenout a hrají dál. Hra tedy vyžaduje poctivost všech hráčů. Můžete ji kdykoliv ukončit, nebo hrát klidně rok, i více.
Nejsou k ní potřeba žádné pomůcky, ani se při ní nezapotíte. Jde zkrátka jen o to, nemyslet na ni. Může se jí účastnit libovolné množství hráčů. Doporučila bych ji lidem nad 10 let, protože budou hru lépe chápat a spíš ostatním prozradí, že zrovna prohráli, tj. vzpomněli si, že hrají. Kolik hráčů bude hrát, to je jen na vás.
Papírky
Myslím, že tato hra má své jméno, ale já jí říkám papírky. Abychom si ji mohli zahrát, potřebujeme pouze nastříhané proužky papíru, tužky a k sobě alespoň dva kamarády. Každý si vezme jeden papírek, na jeho začátek napíše „jaký“( přídavné jméno) a přehne ho tak, aby nebylo jeho slovo vidět, ale na papírku zbylo dost místa na další slova. Hráči předají přehnutý papírek kamarádovi po své pravici. Po přídavném jménu následuje „kdo“ (podstatné jméno) a dále pak s kým, jak, co dělali, kdy, kde a proč. Na konci papírky rozložíme. Mohou nám vzniknout i kuriózní věty, například: Akční lenochod s panem doktorem ultra-rychle žvatlali o půlnoci za komínem, protože je svědily nohy.
Tuto hru bych doporučila dětem, které se už učily slovní druhy, a dospělým, ale snadno se to mohou naučit i mladší a i je budou pomatené věty bavit . Nejlepší je hru hrát v počtu pěti hráčů.
Příběh
I na tuto hru potřebujete kamarády nebo členy rodiny. Hraje se tak, že každý může říct jen tři slova po sobě a tím se tvoří příběh. První může říct třeba: „Byl jednou jeden...“ další pokračuje: „... malý trpaslík, který...“ a tak dále, a tak dále. Hráči se střídají pořád dokola, dokud je to baví, a mnohdy vzniknou opravdu vtipné povídky.
Je to hra pro kteroukoli věkovou kategorii. Můžete zkusit i upravenou verzi, která procvičuje paměť. To si hráči musí pamatovat všechna slova, která se za hru zatím řekla, a přidají k tomu svá tři slova. Je to podobné, jako hra „Babička jela do Ameriky“.
Stačí dva kamarádi, abyste si hru zahráli. Nejvyšší účast, aby vás hra bavila, je zhruba 5 hráčů. Pokud je jich víc, musíte se smířit s tím, že budete déle čekat, než bude řada na vás.
A ano, tuhle hru jste mohli vidět v seriálu Prima Partička, nemusíte mě na to upozorňovat :).
Doktor
Hra dobrá na tábor. Doktor je z doslechu od ostatních a ti si zatím vymyslí nemoc. Např. v každé větě řeknou barvu, při každé odpovědi zběsile mrkají nebo třeba odpovídají na otázku, kterou doktor položil předchozímu hráči. Pak do ordinace přijde doktor a zeptá se každého na nějakou otázku. Nemocní mu odpovídají podle dohodnuté nemoci a doktor hádá, co za chorobu mají. Je dobré vymyslet něco, co doktora jen tak nenapadne.
Zvolíte-li si jednoduchou nemoc, mohou hru hrát i mladší hráči. Je tedy pro kohokoli. Pokud však vymyslíte něco obtížného, kdy si musíte dávat pozor, abyste nespletli vzor, ty malé to nebude tolik bavit a vy se na ně pak nesmíte zlobit, když vám hru popletou.
Jak se zabavit sám?
Možností je spousta. Můžete psát básničky, příběhy, vařit, nebo třeba kreslit, psát seznam věcí, které byste chtěli vyzkoušet, a tak podobně. Abyste zůstali zdraví, můžete si zacvičit, nebo se naučit rozštěp, pokud ho neumíte. Nikdy není pozdě zkoušet nové věci.
BONUS: Jak se bát na přespávačce, nebo na lyžáku?
I strach pro někoho může být zábava, a proto jsem přidala bonus. Nejlepší je, když si večer vyprávíte něco strašidelného, někdy však stačí, když řeknete: „Představte si, že bych teď odhrnul ty závěsy a někdo by stál za oknem.“ Taky na to platí: „Ten věšák vypadá, jako kdyby tam někdo stál. Brrr!“ A věřte, že když se začnou bát ostatní, budete se bát také.
Čím se bavíte vy? Znáte některou z těchto her? Bojíte se rádi? Kdy jste se naposledy báli vy? Nezapomeňte to napsat do diskuze.
Pro Alíkoviny, Qetuo.