Eliško, volá maminka.
Ano mami?
Po obědě půjdeme k babičce, ještě jsme ji o té novině neřekli.
Maminko?
Ano, Eliško?
Kam si pro to štěně pojedeme a kdy a kde bude spát?
Eliško, Eliško, Eliško, to je moc otázek najednou. Všechno vám řeknu při obědě.

Jé, ahoj tati, taky už se těšíš na malé štěňátko?
To víš, že ano a kde je maminka?
Maminka vaří oběd.
Musím jí říct, že si pro štěně budeme muset dojet již dnes.
Juchů! Hurá!

Co je to tady za povyk?
Maminko, štěně bude už dneska.
Jak to?
Ten pán, co má ty jezevčíky, jede na dovolenou.
Aha tak tam jedeme dnes. A vůbec už pojďte jíst. Za chvíli musíme vyrazit. 

No tak Elí nasedej, jedeme.
Už letím!

Když dorazili, velmi hodný pán jim ukázal krmení pro štěně. Loučení s posledním pejskem bylo těžké, ale bude mít dobrý domov. Když dorazili domů, tak se štěně zabydlovalo. I když se mu stýskalo, teplo Eliščiných dlaní ho utěšovalo.

Dnešní noc spalo štěně u Elišky v posteli, ale od zítřka se to mělo změnit. Štěně mělo pelíšek v kuchyni.

Druhý den šla Eliška s pejskem ven. I když se bálo, za pár minut již vesele hupkalo vedle Eliščiny nohy.

Pro dnešek by to stačilo, řekla Eliška a šla s pejskem domů. Štěně si za pár dní zvyklo a za pár dní si neumělo představit život bez své nejmilejší Elišky.