Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak se stát… kameramanem

    vydáno  •  Škola a poznání · Kultura · Jak se stát... · Filmy
    Pro většinu z nás je práce kameramana zahalena tajemstvím jako jedna z mnoha profesí uvedených v závěrečných filmových titulcích. Vladimír Smutný měl při volbě povolání výhodu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že svou profesi kameramana zdědil.

    © archiv Vladimíra Smutného

    Jeho tatínek byl totiž fotograf a strýc kameraman krátkometrážních filmů. Ale o to, aby se Vladimír Smutný stal vyhledávaným a oceňovaným kameramanem, se už musel přičinit sám.

    V současnosti Vladimír Smutný střídá práci za kamerou s výukou budoucích kolegů na FAMU. Loni se stal také ambasadorem projektu KWN Panasonic (Kid Witness News). Tedy jakýmsi garantem a rádcem studentů škol, kteří se zapojili do mezinárodního projektu, ve kterém připravují snímky na některé ze soutěžních témat.

    Aby účastníkům projektu KWN co nejlépe přiblížil práci kameramana, pozval na setkání také dva ze svých žáků - studenty oboru kamera z pražské FAMU. Právě na příkladu svých prací se snažili představit v čem profese kameramanů spočívá.

    Externí obrázek

    Vidu Gunaratna promítl svůj dokumentární portrét Františka Frühaufa, nejstaršího aktivního lukostřelce na světě nazvaný Pak se uvidí… Ondřej Belica ukázal, jak těžké může být natočit třeba jen zdánlivě obyčejný postup při vaření kávy.

    Využili jsme příležitost a Vladimíra Smutného, který je mj. pětinásobným držitelem ocenění Český lev za nejlepší kameru, vyzpovídali.

    Kameraman Vladimír Smutný při besedě s účastníky soutěže KWN.

    Kameraman Vladimír Smutný při besedě s účastníky soutěže KWN.

    Byla vaše cesta za kameru opravdu tak snadná? Anebo vás od této práce zrazovali?
    Narodil jsem se a stále žiji v Praze. Bylo mi 12 let když jsem začal fotografovat. Můj první fotoaparát byl na černobílý film 6 x 6 cm, byl vyrobený v roce 1933 a jmenoval se Box-Tengor. Po škole jsem chtěl jít na grafickou průmyslovku, na obor fotografie, ale nedostal jsem se tam. Můj tatínek viděl budoucnost v telefonech (a měl pravdu). A tak jsem se v Brně vyučil spojovým mechanikem.

    V sedmnácti letech jsem měl jasno - chtěl jsem se stát kameramanem. Ale potřeboval jsem maturitu a tak jsem studoval večerně 5 let elektrotechnickou průmyslovku. Pak jsem pokračoval na FAMU a v roce 1969 jsem získal diplom kameramana. Jenže nás tenkrát okupovali Rusové a proto se točily filmy na politickou objednávku. Tak jsem dlouhých 11 jen asistoval. Když mi bylo 40 let, natočil jsem svůj první film jako kameraman. To bylo v roce 1982.

    Je možné krátce přiblížit práci kameramana?
    Kameraman je autorem obrazové části filmového díla, používá obrazovou záznamovou techniku tak, aby svými obrázky vzbudil a podpořil pocity dané příběhem. Pracuje se světlem, vymýšlí záběry, vytváří a zachycuje světelné atmosféry, vymýšlí nejrůznější pohyby kamery, vytváří trikové záběry, atd. Je nejbližším spolupracovníkem režiséra a spolu vyprávějí příběh filmu. Když je film hotov, v laboratoři či na digitálním pracovišti podle pokynů kameramana vytvoří desítky kopií, které se promítají v kinech.

    Fotogalerie

    Co se vám na vaši práci nejvíce líbí? Co naopak nejméně?
    Kameraman musí ovládat filmové i digitální kamery, objektivy, jízdy, jeřáby, stabilizační zařízení pro kamery, nejrůznější světelné zdroje, trikové postupy, natáčení z helikoptéry a letadel, natáčení na moři i pod vodou a nyní nově práce na 3D prostorové kinematografii. V profesi kameramana se kombinuje ovládání nejnovější obrazové techniky s uměleckým talentem. Máte-li obrazovou představivost, máte-li své fantazijní světy a nedovedete je namalovat či nakreslit, máte možnost svoje obrazy stvořit pomoci filmové či digitální kamery.

    Mne na práci kameramana baví nejvíce práce se světlem. Přijdete do velkého ateliéru a tam v šeru stojí místnost postavená z tenkých kulis a zařízená nábytkem. Film ale potřebuje hodnověrnost reality. Kameraman podle své představy, nechá osvětlovačům rozmístit lampy, rozsvítí je. Provede úpravy podle své představy. Přijde režisér a herci. Scéna se aranžuje a nazkouší a natočí. Ten záběr pak vidíte na plátně kina a věříte tomu, že vidíte skutečný hmotný svět.

    Světelné proměny jsou kouzelné a kameraman se cítí trochu jako kouzelník. Se změnou světla se svět mění. Možnosti světla v proměnách jsou zázračné. Je-li světelná atmosféra temná, plná stinných zákoutí, obraz je hororově studený. Změní-li se světlo a nebo počkám-li si na západ slunce, bude stejný dům, ta samá místnost, osvětlená zapadajícím světlem v teplém barevném odstínu, vytvoří se pocit romantického okouzlení.

    Kameraman Vladimír Smutný při natáčení.

    Nelíbí se mi když na film nejsou peníze a musí se spěchat a všechno je podřízeno jen jednomu slovu šetřit, to už nemá s řemeslem kameramana co dělat.

    Čím jste chtěl být jako dítě?
    Atletem běžcem, pilotem a pak fotografem nebo kameramanem.

    Jaké jste měl koníčky a záliby, když jste chodil do školy?
    Tenkrát si děti hrály na ulici. Měli jsme skvělou partu, asi 20 dětí. Naším koníčkem bylo si hrát. Sportovali jsem, hráli jsem fotbal, běhali a pořádali jsme olympiády. Doma jsme byli tři kluci a jedna sestra (herečka Jitka Smutná) s tatínkem jsme stavěli a pouštěli draky. A v zimě jsme chodili s maminkou bruslit.

    Doma jsme měli takový velký kufr plný černobílých fotografií – to, co tatínek nafotografoval. Svět toho kufru byl zvláštní, lidé zachycení na fotografiích byli mladší, byli krásnější i když někteří již nebyli mezi námi. Z tváří na fotografiích vyzařoval optimismus mládí. Ta změna reality, prostřednictvím objektivu a filmu a možnost vybírat si, zobrazovat jenom výřezy skutečnosti. To mne okouzlilo. Hodně jsem četl, miloval jsem příběhy. Knihy mne unášely do světa příběhů.

    Máte na své koníčky čas ještě teď?
    Nejsem rád v klidu. Mám rád pohyb. Moje děti o mně říkají, že jsem hyperaktivní. Lépe se mi za chůze přemýšlí a občas přijde i nějaký nápad.
    V zimě bruslím a lyžuji. V létě jezdím na kole. Pracuji na zahradě a starám se o kousek lesa.

    Taky zkouším včelařit. Obdivuji českou a slovenskou krajinu. Když pracuji na filmu, vybereme si spolu s režisérem a architektem krajinu, která odpovídá naší představě, že by se v tomto místě mohl odehrávat děj filmu. To místo v krajině si vyberete, protože se vám líbí. A pak tam točíte a krajina se začne měnit - zkrásní a veselí se sluncem, smutní si s deštěm a stydí se s měsícem za mraky a ztrácí se v mlze. Je spousta krásných míst na světě. A jako kameraman je můžete nafilmovat a ukázat je divákům.

    Jakým předmětům by se měl nejvíc věnovat ten, kdo by se rád stal kameramanem?
    Všem předmětům podle svých možností! Měl by vnímat okolní svět v proměnnách světla. Objevování a poznávání světa kolem nás je nádhera.

    Kameraman Vladimí Smutný na setkání s účastníky soutěže KWN (Kid Witness News).

    Kameraman Vladimí Smutný na setkání s účastníky soutěže KWN (Kid Witness News).

    Jaké schopnosti a talent k výkonu svého povolání potřebujete?
    Dovedl bych spíše pojmenovat co mi schází. Domluvím se anglicky, ale abych mohl pracovat po Evropě, potřeboval bych perfektní angličtinu dále francouzštinu a němčinu.

    Když napíši vám mladým, že pro kameramana je důležitá fyzická zdatnost, tak se budete smát, ale převážnou většinu pohybů kamery provádím sám a tak musím být pro tu kameru fit. Kameraman by měl být trochu sportovec. Musí mít technický talent ale také talent výtvarný a umění vyprávět příběh obrazem.

    Jaká vlastnost je pro toho, kdo by chtěl být kameramanem nejdůležitější?
    Naštěstí jsme každý jiný. Schopnost a chuť zaznamenat na fotografii či na film svoji představu o světě. A hlavně. Aby vás to bavilo!

    Vladimír Smutný - kameraman

    Vladimír Smutný (* 1942, Praha) - český kameraman a fotograf, držitel pěti Českých lvů za nejlepší kameru. Mezi filmy, na kterých spolupracoval, patří oscarový Kolja (1996, Cena za kameru v Madridu), Smrt krásných srnců (1986), Skalpel, prosím (1985) nebo Tobruk (2008).

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (18)

    Příspěvek z 14. února 2011 v 9:25.
    Kildovakaček v něm napsal:

    Tomu vyzpovidani newerim.

    Jeníček to autor vymyslel jako ostatní články.

    Příspěvek z 31. ledna 2011 v 17:12.
    -t-e-w-e-s-k-a-a-a v něm napsala:

    super

    fakt pěkněj článek.. :) 441616162525

    Příspěvek z 29. ledna 2011 v 8:23.
    Kildovakaček v něm napsal:

    Pisu uz do diskuze uz po třetí!!!

    Ještě jsem zapoměl říct že letos budu poprvé natáčet v HD.