Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak se stát... vojákem?

    vydáno  •  Škola a poznání · Povolání
    Teroristi obsadili nemocnici. Vyděšené sestry vyměňují transfúze přímo před hlavněmi pistolí. Lékaři operují pod hrozbou odjištěných granátů. Ruka se skalpelem se chvěje, z čela stéká pot. Zbývá poslední minuta a teroristi začnou likvidovat rukojmí. Půl minuty, deset vteřin, pět vteřin...

    V té úplně poslední vteřině ze zachvějí okna, vysype se sklo a do nemocnice vtrhne armádní zásahová jednotka. A za pár minut je po všem. Rukojmí jsou zachráněni, teroristé lapeni... Tak takhle vypadá služba amerických vojáků v americké armádě v některých amerických filmech. Napínavé, co? Ale jaké je to být doopravdy vojákem? Podobá se život skutečných vojáků v České republice akčnímu seriálu?

    Možná že ne tak docela. Ale zcela určitě je to povolání pro skutečně železné muže a ženy. Vyžaduje dobrou fyzickou kondici, vůli a odhodlání stále trénovat a učit se něčemu novému, umět se rychle a správně rozhodnout a stejně tak jednat.

    Major ing. Oto Doubek je v naší armádě už skoro 24 let. Po ukončení vojenského gymnázia v Praze vystudoval Vojenskou akademii v Brně obor optika – elektronika. V roce 1993 nastoupil jako poručík s vysokoškolským diplomem k vojenskému útvaru do Prahy. O životě českého vojáka toho ví samozřejmě hodně. A udělal si čas i na několik otázek.

    Hrál jste si jako kluk rád na vojáky?

    Je to zvláštní, ale nehrál. Že bych mohl být vojákem mě v dětství vlastně ani nenapadlo. Jako kluk jsem chtěl být spíš ošetřovatelem v ZOO, sportovcem, námořníkem nebo taky geologem. Zajímal mě hlavně sport. Rozhodnutí stát se vojákem přišlo až koncem studia základní školy. Chtěl jsem aktivně sportovat, ale myslel jsem i na to, co budu dělat po ukončení sportovní kariéry. Chtěl jsem vystudovat vysokou školu. A tak jsem se stal vojákem.

    Jaké jste měl koníčky a máte na ně čas ještě teď?

    Hrál jsem na kytaru, vždycky jsem rád sportoval a cestoval. A drží mě to i dneska. Pořád hraju na kytaru, mám rád vysokohorskou turistiku. V létě na kanoi nebo na kajaku sjíždím české řeky, v zimě jezdím na snowboardu. A taky moc rád fotím. Volného času nemám zrovna nazbyt, ale na své záliby si člověk čas rád udělá.

    Jak vypadá váš běžný pracovní den?

    Asi zklamu milovníky akčních filmů, ale můj běžný pracovní den vypadá na první pohled dost neakčně. Pracuji převážně u počítače. Celý dnešní svět je závislý na počítačích. Armáda samozřejmě není výjimkou.

    Jako voják dáváte i dostáváte rozkazy. Muset splnit rozkaz - to je pro většinu lidí asi dost neobvyklá představa…

    Voják musí umět velet, ale hlavně musí umět poslouchat. To se týká nejenom plnění rozkazů, které je naprosto samozřejmé, ale například i osobního vzhledu – ostříhání, oholení, zákazu tetování i piercingu.

    Měl by voják znát cizí jazyky?

    Samozřejmě. Každý, kdo vstupuje do armády, si musí být vědom toho, že musí být kdykoliv připraven plnit zadané úkoly. A to nejen doma, ale i v zahraničí. V tomhle případě je znalost cizích jazyků nezbytná. Každý voják by měl znát alespoň základy nějakého cizího jazyka. V současné době je nejdůležitější angličtina, ale hodí se každý cizí jazyk.

    Vojenská uniforma existuje v několika barvách. Poznáme podle nich, ke které jednotce voják patří?

    Ano. Armáda se vnitřně člení na velké množství specializací. Hlavní členění je na bojové a zabezpečovací jednotky. Bojové dělíme na pozemní a vzdušné síly. Vzdušné síly nosí modré uniformy, pozemní síly a zbytek armády zelené. Rozdíl mezi jednotlivými druhy vojsk můžeme vidět i na barvě baretu. Zelený – pozemní vojsko, modrý – vzdušné síly, oranžový – záchranné jednotky, šedý – logistické jednotky, černý – Vojenská policie. Hodnost vojáka označují odznaky na ramenech.

    Naštěstí žijeme v míru. Ale co vlastně dělá armáda, když nebojuje?

    Někdo může mít pocit, že vojáci u nás dneska nemají „co na práci“. Ale to samozřejmě není pravda. Čeští vojáci se účastní různých zahraničních misí. A u nás doma? Armáda dnes neslouží jenom k bojování, je tu především k dispozici občanům. Pomáhá při živelných katastrofách, v boji při ekologických haváriích, při vyprošťování těžké techniky. Pomáhá s leteckou přepravou zraněných anebo orgánů určených k transplantaci.

    Přestože je život našich vojáků méně napínavý než dobrodružství z většiny filmových pláten, je jejich práce velmi důležitá. Dobře to vědí lidé z oblastí zasažených povodněmi, kterým naše armáda pomáhala zachraňovat životy, zdraví i majetek. A teď to víte i vy!


    Jak se stát armádním specialistou?

    Jaké schopnosti a talent k výkonu tohoto povolání potřebujete?

    Fyzickou zdatnost, vytrvalost, pevnou vůli.

    Jaké vzdělání a odborná příprava je zapotřebí?

    Vojákem se může stát občan České republiky - muž nebo žena, kterému je nejméně 18 let a splňuje psychické, fyzické a morální předpoklady. Voják musí mít minimálně výuční list, speciální vzdělání získá přímo v armádě.

    Děkuji za rozhovor.

    Další informace, které vám mohou pomoci při hledání toho nejsprávnějšího povolání a cesty k němu, najdete v poradně Alík radí dětem, v rubrice POVOLÁNÍ.
    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!