Jmenuji se Eva, mám 10 let.
Začalo to jednoho dne a to byl ten den, kdy jsem se narodila. V hlavě jsem Měla jen jednu otázku: Kde to vlastně jsem? Na kterou jsem neznala odpověď. Jsem polo-Španělka, protože mám otce Španěla a mámu Slovenku, no ale to je úplně jedno, narodila jsem se ve Španělském měste - Blanes. Žila jsem tam 3 roky.
Pak jsme se přestěhovali na Slovensko za babičkou. Chodívala jsem do školky a pak šup na základní školu. No a tam to celé začalo, našla jsem si kamarádku, která je dosud mou nejlepší kamarádkou. Ve škole jsem byla jednička. První dvojku jsem dostala ve druhém ročníku. Do školy chodím 5 let a horší známku než 3 v žákovské nemám. Když jsem byla v pátém ročníku měli jsme si vybrat druhý jazyk, němčinu nebo Ruštinu. Já jsem si vybrala Ruštinu.
Jednoho dne moje máma přišla domů s tím, že gympl otevírá novou třídu a že tam podá přihlášku, okamžitě jsem ji zastavila. Nechtěla jsem tam nejprve jít, protože naše škola se mi líbila a chyběla by mi. Máma mi pak řekla, že gympl mě více připraví na střední, než nějaká malá vesnická škola. Pár dní jsem přemýšlela a nakonec řekla: - No tak Ok, ale jen to zkusím -.
Ve škole jsem to okamžitě řekla holkám, že budu dělat přijímačky. Byly smutné a přály mi abych je neudělala. V ten den jsem zjistila, že další mé dvě kamarádky se taky pokusí tam dostat, v tom momentě jsem byla smutná, ale i šťastná. Připravovala jsem se na zkoušky tak jako nikdy. Když nastal ten den ‚D‘ a šla jsem na přijímačky, úplně se mi třásly nohy. Zazvonilo na hodinu a my jsme dostali papíry, podívala jsem se na to a ihned zpanikařila. Psali jsme ze Slovenčiny a z matiky. Bylo to nakonec snazší, než jsem si myslela, ale třást jsem se nepřestala. Po psaní jsme vyšli ze třídy a já se ihned rozběhla za mámou. Ptala se mě jaké byly otázky, zda to bylo lehké nebo těžké.
Dorazili jsme domů a šla jsem spát. Na druhý den jsem jako vždycky šla do školy. Po škole jsem domů šla s mojí druhou kamarádkou, byl pátek takže jsem si nemusela psát domácí úkoly. Kámoška na mě počkala u dveří a já jsem se šla převléknout. Okamžitě máma na mě vyletěla, že už ví výsledky a zda mi je má říct před kamarádkou. Já jsem řekla že ok. Její odpověď mě překvapila. Nečekala jsem, že mě tam vezmou. Ihned jsem měla úsměv na tváři, ale kamarádka ne. Byla smutná, až jí bylo do pláče. Druhý den jsem přišla do školy, všechny holky se na mě podívaly, že ať jim to rychle řeknu. No, nasadila jsem smutnou tvář a řekla, že špatná zpráva pro mě. Mysleli si, že mě nepřijali, ale já jsem na to řekla: - Špatná zpráva proto, protože se budu muset rozloučit ze školou! Všechny holky ihned zesmutněly.
Další den jsme dostávali vysvědčení. Jako vždy samý jedničky. Rozloučila jsem se s celou třídou a pozvala ji na zmrzlinu. V ten den jsem zjistila, že jedna kámoška ty zkoušky neudělala, ale ta druhá ano. Tak alespoň někoho tam budu znát.
Když jsme přišli do té nové školy na zápis, měla jsem si vybrat z těchto jazyků: Němčina, Francouzština, Ruština a co mě překvapilo, mohla jsem si vybrat i Španělštinu. Neváhala jsem ani minutu a jednoznačně řekla že Španělštinu. No vyskytl se malý problém, pan ředitel řekl, že na Španělštinu se moc dětí nepřihlásilo, takže ta se ruší. Tak jsem řekla že Ruštinu. No a to byl konec. Za tatínkem jsem zanedlouho šla na prázdniny do Španělska. Vlastně toto vše píšu ze Španělska.
Těším se na novou školu. Pokud jste to dočetli až sem, jste úžasný a děkuji.
