Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jak se žije se sluchadlem

    vydáno  •  Zdraví · Rodičům · Čtenáři píší Alíkoviny · Handicap
    Sluchové postižení se většinou nepozná hned. U mě se to třeba nikdy nepoznalo, až v první třídě se učitelkám zdálo, že špatně mluvím. Naši začali mít podezření, protože jsem se doma hodně ptala: "Co?" Začali jsme tedy chodit k ušní dotorce.

    (ilustrační snímek), © Profimedia.cz

    Nejdřív jsem chodila na audio (dají vám na uši taková velká sluchátka a pouští tam pípání - když jej uslyšíte, musíte zmáčknout jeden čudlík, co vám doktor dá). Už tam se paní doktorce něco nezdálo, ale myslela si, že mám jen velké nosní mandle. Šla jsem tedy na trhání mandlí, na kterém mě neuspali. Poté jsme chodili k paní doktorce nadále a v devíti letech jsem šla na trhání znovu - ale teď už jsem byla pod narkózou.

    Bylo mi krátce po deseti letech, když jsme museli jet za paní doktorkou a ta mojí mamince sdělila tu děsivou novinu: "Paní, vaše dcera zřejmě trpí ztrátou sluchu na 50%. Myslím, že by pro ni bylo lepší, kdyby dostala sluchadlo." Já jsem ještě ani nevěděla, co to sluchadlo je, tak jsem z toho byla v podstatě nadšená. Mamku to ale tenkrát hrozně vzalo. Nemohla se smířit s tím, že zrovna já špatně slyším. Když mi paní doktorka vysvětlila, jak se se sluchadlem zachází, stejně mi to připadalo legrační.

    Ale ve škole už to bylo horší. Byla jsem v páté třídě a naše paní učitelka nechala jednou složku na stole. Mým spolužákům to samozřejmě neušlo a hned se tam podívali. Bylo tam napsáno o mně a mé vadě. Začali si mě dobírat a posmívat se mi. Já se samozřejmě bránila, ale to mi moc nepomohlo. Později jsem ale dostala rozum a když se mě spolužáci ptali na sluchadla, tak jsem jim je ukázala a bylo to. Dnes už mě spolužáci berou jako úplně normální slyšící holku a nesmějí se mi.

    Většina lidí si říká: "Proč zrovna já?", když je něco takového potká. Já jsem si ale řekla, že jsem úplně stejná jako ostatní a že se s tím nějak poperu. Naši mě v tom podporovali. Taky mi našli kamarádku se sluchovým postižením, se kterou jsem si padla hned do oka a dnes jsme nejlepšími kamarádkami. Zkrátka, když se vám něco takového stane, nezoufejte - vždyť nejste jediní a navíc mohou být i horší věci, tak se nelitujte (to vám k sebevědomí rozhodně nepomůže) a snažte se žít úplně stejně jako ostatní!

    Vizitka autorky článku na Alíkovi Carol11

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (20)

    Příspěvek z 26. března 2009 v 15:24.
    vysavac v něm napsal:

    nwm

    já nevym co říct. prostě je to hezký článek.

    Příspěvek z 27. ledna 2009 v 15:02.
    kotě- v něm napsala:

    Reakce na kotě-:

    a tak dale

    Příspěvek z 27. ledna 2009 v 15:01.
    kotě- v něm napsala:

    sluchadla

    nosim sluchadla o 2 letz už sem se tak narodila někdy sem dost smutná že je musim nosit. protože když se du koupat tak si je musim sundat a neslyšim13