Jak vůbec fungují vysoké školy?

Nejběžnějším a určitě i nejvyužívanějším typem vysokých škol u nás jsou univerzity. Školné se na nich obvykle neplatí (pokud tedy nestudujete až moc dlouho, pak už si to hradit musíte), takže je třeba hradit jen věci okolo, typicky ubytování, protože se do škol velmi často dojíždí, atd.

Škola vám často s financováním ale může pomoct. Většinou jsou k dispozici ubytovací stipendia (dostáváte nějaké peníze na zajištění bydlení, pokud nebydlíte v místě studia), prospěchová stipendia (když máte dobré výsledky), sociální stipendia (pokud doma nemáte moc peněz) a spousta dalších možností, které vám škola poskytne. Tyto finance sice veškeré vaše náklady obvykle nepokryjí, ale můžou vám s tím pomoct.

Univerzity se dělí na několik fakult podle zaměření (třeba lékařská fakulta, právnická, pedagogická, …) a ty pak ještě na jednotlivé katedry (třeba katedra matematiky). V čele univerzity stojí rektor, jednotlivé fakulty pak mají své děkany a pod nimi jsou proděkani. Lidí je „tam nahoře“ samozřejmě mnohem víc, ale tihle jsou takoví nejdůležitější.

Kromě běžného tzv. prezenčního studia, kdy chodíte normálně do školy (poměrně často) existuje i tzv. dálkové studium. Tím si většinou doplňují vzdělání lidé, kteří už pracují. Víc se učí sami a do školy chodí třeba jen jednou za 14 dní na 2 dny (typicky pátek a sobotu). O tomhle způsobu tu ale psát nebudu, týká se navíc většinou až starších lidí.

Jak vypadá rok vysokoškoláků?

Všichni jistě znáte běžný školní rok, který trvá od září do června a dělí se na první a druhé pololetí. Hned tohle je na vysoké škole jinak. Začíná se později, ve druhé polovině září, ale někde i až v říjnu. Místo školního roku je tzv. rok akademický, který se dělí na dva semestry, nejprve je zimní (cca září/říjen až únor) a poté letní (ten je zhruba od února do června, ale patří k němu i prázdniny).

Harmonogram letošního roku na ZČU

Na různých školách se to a spousta dalších věcí liší, ale to poznáte sami… Tyto semestry se opět dělí na dvě části, a to výuku (zhruba 13 týdnů), kdy se chodí normálně do školy, a zkouškové období (to mívá týdnů cca 6), při němž výuka není, ale chodí se na zkoušky. A také člověk má dost času se na ně připravovat.

Tento systém také umožňuje pěkné prodloužení prázdnin. Pokud si v prvním týdnu zkouškového splníte úplně všechno, tak… prostě máte měsíční prázdniny! V létě klidně můžete končit už někdy koncem května či začátkem června a pak jít do školy až ke konci září nebo v říjnu. A to je super, co?

Zkouška vs. zápočet

Jednou z možností, jak zakončit předmět, je již zmíněná zkouška. Může mít mnoho forem, nejčastěji je ústní nebo písemná (případně obojí dohromady). Abyste vůbec mohli na zkoušku, tak většinou potřebujete zápočet. Ten dostanete třeba za docházku, nějakou práci, domácí úkoly, písemku či test nebo podobné věci. Je to opět hodně různé, každý předmět má podmínky jiné… a je velmi dobré je znát. U některých předmětů (obvykle těch jednodušších) se zápočtem končí a žádná zkouška už není. Takže jakmile dostanete zápočet, tak máte hotovo.

Hodnocení

Končí-li předmět zkouškou, dostanete z něj i přesnější hodnocení. Žádné „splněno“ jako u zápočtových předmětů. Pozor ale, i tyto známky jsou hodně jiné, než ti mladší z vás znají. Pětka neexistuje, nejhorší známka, kterou dostat můžete, je čtyřka. Její význam je srovnatelný s pětkou na základních a středních školách, tedy špatný. V takovém případě zkoušku musíte opakovat. V „pohodě“ jsou známky od jedničky po trojku.

Na některých školách ale ani tento systém není a setkáte se tam s písmenky, u nichž pochopíte hodnocení, znáte-li abecedu. Nejlepší je A (jednička), další písmenka jsou jako v již zmíněné abecedě. Nejhorší (tedy neúspěšné) bývá F. Tento způsob umožňuje víc možností, neboť B je jako „jedna mínus“ a D jako „dvě mínus“, „tři mínus“ už není, horší známku než trojku na VŠ mít prostě nesmíte.

Kreditový systém

Když předmět splníte, tak dostanete kredity. Jejich počet je různý a ovlivňuje ho obtížnost + časová náročnost předmětu. Za nějaký triviální předmět můžete dostat třeba jen jeden, ale za něco náročného jich může být klidně i deset. Tyto kredity jsou velmi důležité, bez nich totiž nemůžete pokračovat ve studiu. Limity, které jsou pro pokračování ve studiu potřeba, se také různí, někde je to po semestru, jinde třeba po roce.

Co je ale všude stejné, je to, že na absolvování bakalářského studia (to je tříleté a chodí se na něj po maturitě) potřebujete kreditů minimálně 180. Dvouleté magisterské, které následuje, má limit 120 kreditů (pak můžete ještě dělat třeba doktorát, ale to už by bylo na jiné povídání). Odpovídá to 60 kreditům na rok a 30 za semestr. Je ale vhodné si dělat rezervy, protože dohánět to všechno na konci studia, kdy máte psát závěrečnou práci, to fakt nechcete!

Na druhou stranu pokud budete mít splněné minimální kredity, ale nestihneme jich za standardní dobu studia nasbírat dost, můžete si studium prodlužovat. Třeba že bakaláře budete místo tří roků studovat čtyři. Vždycky platí, že jeden rok navíc vám u každého stupně (bakalář, magistr, ...) ještě zaplatí stát, víc už ne (započítávají se tady i třeba předchozí nedokončená studia). A platit si to není zrovna nejlevnější záležitost, takže bacha na to!

Skládání rozvrhu

Kolik předmětů si na rok zapíšete, to už je vaše věc. I v rozvrhu je totiž nemalá volnost. Spousta předmětů, hlavně tedy těch, na které chodí větší množství lidí, má vypsaných několik termínů. A vy si z nich můžete sami vybrat, na který budete chodit! Jsou tam ale samozřejmě omezené kapacity, proto není nic neobvyklého, když je při spuštění přihlašování na ně pěkná bitva o místa, a to i když je to třeba o půlnoci. Zkrátka kdo dřív klikne…

Určitě také zapomeňte na ty „nádherné“ rozvrhy, v nichž vám škola vždycky začne v osm (případně v sedm nebo devět), bude maximálně s pauzou na oběd… a skončí v lidský čas. Na vejšce můžete jít do školy na půl osmou ráno, sedět tam do devíti, mít volno do jedné, zůstat ve škole do tří… a klidně se ještě v půl sedmé vrátit a mizet kolem osmé hodiny večer. Ano, je to na prd, zvlášť když nemáte bydlení hned u školy, ale… je to prostě tak.

Rozdělení předmětů

Každý studijní obor má nemálo povinných předmětů. Ty zkrátka splnit musíte a přes to nejede vlak. Na jejich splnění máte několik pokusů, konkrétně tři, a pokud vám to nestačí, tak po opakovaném zapsání předmětu (že na něj budete chodit znovu další semestr či rok) opět tři. Ale pozor, pokud to nedáte ani tehdy, tak vás obvykle vyhodí ze školy. Povinné předměty se většinou označují písmenem A.

Následují předměty B, ty jsou tzv. povinně volitelné. Trošku nesmyslné spojení, ale smysl dává… Jedná se totiž o nějakou sadu předmětů, z nichž musíte splnit určitý počet (třeba je těch předmětů 5 a vy potřebujete minimálně 2), ale je na vás, jaké si zvolíte. Můžete si je ale klidně udělat všechny, pokud vás zajímají.

Poslední jsou předměty s písmenem C, které jsou volitelné. Tady máte už úplně volnou ruku! Můžete si zapsat cokoli, i když to třeba s vaším oborem vůbec nesouvisí. A i za to dostanete kredity, pokud to splníte. Někdy můžete klidně docházet na nějaký předmět i třeba na úplně jinou fakultu, takže vaše vzdělávání může být skutečně různorodé. Jen je dobré to nepřehánět, abyste se všemu zvládli dostatečně věnovat.

Musí se na „vejšce“ chodit na výuku?

Obecně řečeno… jak kdy. Předměty se nejčastěji ještě dělí na přednášky (tam učitel vykládá látku a vy ho prostě posloucháte), které velmi často povinné nejsou. Bývají tam totiž klidně i stovky lidí, a tak je vlastně prakticky nemožné absenci sledovat. Je tedy jen na studentech, jestli na takové hodiny budou nebo nebudou chodit (ale to, co se na nich vykládá, samozřejmě musí znát všichni).

Mimo přednášky bývají ještě cvičení či semináře, ty už jsou obvykle v daleko menších skupinkách a zaměřené více prakticky, takže se zapojí nejen učitel. A na nich už se nezřídka absence sleduje. Neznamená to, že byste tam museli být pokaždé, to zase ne, ale když na to budete totálně kašlat, tak se může stát, že vám vyučující už zkrátka nedovolí předmět dokončit, což je obvykle dost nepříjemné, zvlášť u povinných předmětů (a ještě víc nepříjemné u těch povinných předmětů, které musíte mít splněné, abyste si mohli zapsat na ně navazující povinné předměty).

Na cvičeních se také dá doptávat na věci, které jste nepobrali na přednášce a nestihli/báli jste se na ně doptat. Není také výjimkou, že „cvika“ vedou starší studenti, kteří jsou třeba jen o pár let „výš“, takže pak bývá atmosféra taková víc kamarádská, kolikrát ani sami nechtějí, aby se jim vykalo. Ohledně toho ptaní se také platí důležitá věc, a sice skutečně se ptát, když něčemu nerozumíte nebo máte s něčím problém. Nikdo vás za to neukousne, naopak vyučující uvidí snahu. Kromě ptaní se přímo během výuky je samozřejmě možné i zajít za učitelem po konci hodiny, napsat mu nebo třeba přijít v rámci konzultací, které má vypsané. Hlavně to řešit ideálně hned!

Jak to chodí na kolejích?

Jestli znáte leckdy dost děsivé režimy domovů mládeže či internátů, kde bydlí středoškoláci, tak těch se určitě bát nemusíte. Kolej je skutečně jen bydlení, i když taky většinou hodně obyčejné. Žádný dozor nad vámi, žádné denní plány, … Dospělý člověk si přece režim dne dovede zorganizovat sám (nebo se to od něj alespoň očekává).

Pokoj na koleji

Nikdo vám nebude určovat, kdy smíte přicházet či odcházet (klidně si courejte ve 2 ráno) ani třeba kdy se máte učit nebo kdy máte jít spát a kdy musíte vstávat. Zkrátka jen ubytování a pomoc, když se něco pokazí (třeba když vám praskne žárovka, netopí topení, …). Obvykle taky mají koleje k dispozici různé studovny, prádelny, sušárny a podobné místnosti, které se vám můžou občas hodit. Spousta lidí na kolejích zůstává i o víkendech, takže se leckdy hodí i třeba ta prádelna, pokud si teda dovedete vyprat sami a nepotřebujete k tomu maminku…

Zakončení studia

Pokud zvládnete překonat všechny nástrahy a podaří se vám dojít až do konce, tak vás čeká závěrečná práce. U bakalářského studia se jí říká bakalářka a u magisterského diplomka. Píše se v posledním ročníku studia a pomoc vám poskytuje učitel, u něhož ji píšete. Radí vám, jak na to, všechno s vámi konzultuje a prostě vám pomáhá. Na závěr si svou práci musíte obhájit a složit státnice, což je něco jako maturita na střední škole, prostě velké zkoušky z předmětů dle vašeho oboru.

Závěrem…

Vysoké školy počítají s tím, že na ně chodí rozumní dospělí lidé, kteří studovat skutečně chtějí. Dají vám nemálo volnosti, ale na druhou stranu se s vámi nebudou úplně párat. Jestliže si nebudete plnit povinnosti, které vám škola ukládá (třeba nebudete mít ani minimum kreditů), tak vás prostě vyhodí. Je naprosto normální, že vysokou školu dokončí třeba jen třetina lidí z těch, kteří tam nastoupí (ale záleží hodně na oboru, někde je to určitě víc, jinde to není ani ta třetina).

Na druhou stranu platí, že studium vysoké školy spousta lidí považuje za skvělé období. Když si dobře poskládáte rozvrh, tak často můžete chodit do školy třeba jen 4 dny v týdnu (pátek totiž obvykle už patří tzv. dálkařům, tedy lidem, co studují dálkově), mít dostatek volna a prostě si užívat, jak se vám zachce. A kdo ví, třeba na konci dostanete i nějaký ten titul.

Kromě toho všeho je doba studia na VŠ skvělou dobou na to se někam podívat. Můžete vyjet do zahraničí třeba na Erasmus (program, díky němuž budete např. po dobu jednoho semestru někde v zahraničí, budete tam chodit do školy, poznáte, jak to chodí jinde, zlepšíte se v jazyce, …). Stejně tak se můžete dostat na různé stáže (ty bývají na kratší dobu) a poznat to, co byste jinak zažili jen stěží. A i za velmi dobrých cenových podmínek…

PS: Už takhle je článek hodně dlouhý, ale je možné, že jsem i tak na něco zapomněla. Pokud vás ještě něco napadne, tak se určitě zeptejte v diskuzi!