Ahoj děti, já jsem veverka Křupalka a povím vám, jak si myslím, že vznikl svět.
Bylo, nebylo, všude byla tma. Nekonečná tma. Jednou se uprostřed té tmy začala dít různá kouzla. Objevilo se malé světélko a okolo něj pět drobečků od sušenky. Světélko pomalu začalo růst, a když bylo velké jako oříšek, tak vybuchlo. Rozdělilo se na dalších deset drobečků, tentokrát ale ne od sušenky, nýbrž od chleba. Pět drobečků od sušenky se připojilo k jednomu drobku chleba a vytvořily hvězdu. Zbylých devět drobků stále létalo černou tmou. Po nějaké době narazil osmý drobeček do hvězdy a přilepil se k ní. Už zbývalo jen sedm drobečků.
Jedné noci se hvězda rozzářila mnohem víc než jindy. Začala k sobě přitahovat drobečky. Sedm drobečků se seřadilo okolo hvězdy podle velikosti. Nejmenší drobeček byl nejblíž a největší byl nejdál. Hvězda svítila jasně a první drobek se začal zvětšovat. Když už vyrostl dost, hvězda ho ozářila svým světlem a z drobku se stala planeta Merkuroořech.
Druhý a třetí drobeček taky vyrostl. Z jednoho se stala planeta Veveruše a z druhého naše Země veverek, na které žijeme. Čtvrtý, pátý a šestý drobeček už nerostly. Teď jsou z nich planety Marsořech, Jupiveverik a Saturnchroupal. Ze sedmého drobečku také vznikla planeta. Byla strašně daleko od hvězdy, a tak jí pojmenovali Uranvever.
Ze všech drobečků se staly planety. Hvězda na ně svítila, aby jim nebyla zima. Jen na jednu planetu její světlo nedosáhlo, na Uranvever. Byl celý z ledu, ale nevadilo mu to. Byl rád, že je výjimečný.
Hvězda posvítila na planetu Zemi veverek a vytvořila vzduch. Zanedlouho se tu začaly rodit veverky. Ta, která se tu narodila první, byla moje praprababička, pak se jí narodila moje prababička, a té se narodila moje babička. Mojí babičce se narodila moje maminka. Maminka v lese potkala tatínka a měli svatbu. Pak jsem se jim narodila já, Křupalka. S maminkou jsme si tu vypěstovali strom s oříšky a tatínek nám v něm udělal skrýš na bydlení. Jsem moc ráda, že hvězda dala vzduch a život zrovna naší Zemi veverek.
