Alíkovina

Jak ze Simonky vyrostla tenistka

vydáno

Jedna krátká pohádka o tom, že se není třeba vzdávat svých snů.

tenis, © Tenis KV

Byla jednou jedna holčička jménem Simonka. Od malička měla ráda sport a nejvíc tenis. Jak rostla, tak si čím dál víc uvědomovala, že se chce tímto sportem nejen bavit, ale také živit. A tak to začala brát hodně vážně. Všem na potkání začala říkat, že bude profesionální sportovec. Každý se jí však vysmíval, dokonce i rodiče a sourozenci. Neustále poslouchala, že na to nemá. Až přišel věk, kdy patřila do tenisové juniorky. Nebyla už moc malá, zrovna měla čtrnáct let.

Začala hrávat na okruzích se stejně starými dětmi a každého vždycky porážela. Ani na chvíli nezaváhala. Pak však dospěla a bylo na čase přejít mezi velké tenistky. V tu chvíli se začala opravdu bát, že na to nemá. Dostihla ji bohužel minulost, kdy jí to každý povídal. Rodiče nikdy na její zápasy nechodili. Její úspěchy nebrali v potaz.

Simona se začala bát, že nebude už vyhrávat, a dostala se do slepé uličky. Pak si řekla, že se musí uklidnit a nemyslet na nikoho z těch, co jí nikdy nevěřili. A ono to vyšlo. Začala vítězit i mezi dospělými a brzo se z ní stala nejlepší tenistka světa. Vždycky si potom říkala, že se nikdy nesmí ničeho bát.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 19. června 2018 v 19:11.
číča800 v něm napsala:

hezké

Příspěvek z 20. ledna 2018 ve 13:37.
Janulkacz v něm napsala:

Hezké

Příspěvek z 19. ledna 2018 v 19:54.
klobáska v něm napsal:

„Moji rodiče mne v mých spisovatelských sklonech ani nepovzbuzovali, ani nezrazovali – myslím, že hlavně proto, abych jim později nemohl nic vyčítat. Ale ať už byly jejich důvody jakékoli, budu jim za jejich postoj vždycky vděčný. Zkušenost mě naučila, že to nejlepší, co může kdokoliv udělat pro začínajícího spisovatele nebo spisovatelku, je nechat ho nebo ji na pokoji. Oni to udělali a byla to od nich velká laskavost.“ – John Morreessy, 1994.