Byl to nejlepší kámoš, jakého jsem kdy poznala. Četl stejné knížky, sledoval stejné filmy a poslouchal stejnou hudbu jako já. Pak jsem zjistila, že má i stejné zájmy. Tak jsme spolu chodili na různé akce nebo jen tak ven, poslouchali muziku a celé hodiny si povídali. Jmenoval se Matěj.

Asi proto, že s nikým jiným jsem si tak nerozuměla, jsem si nevšimla, že ostatní kamarády začínám tak trochu zanedbávat. Když se na můj účet objevily první pomluvy a nadávky ze strany mých bývalých přátel, myslela jsem si, že se na mě zlobí, protože s nimi netrávím tolik času a protože čas věnuji člověku, kterého nemají rádi. Říkala jsem si: „K čemu potřebuju lidi, kteří mne takhle rychle odsoudili? K čemu je potřebuju, když mám jednoho skvělého kamaráda.“

Netvrdím, že mě opustili všichni. Byla tu dokonce holčina jménem Sofča, která se bavila se mnou i s Matějem. Většinu času jsem tedy trávila s Matesem nebo v partě s Matesem a Sofčou.

První problém nastal, když mě Sofča poprosila, abychom spolu někam šly samy ve dvou. Byly zrovna letní prázdniny, dopoledne jsme se s Matějem dívali na filmy a chtěl se se mnou sejít i odpoledne. Řekla jsem, že nemám čas. Po vysvětlení, že jdeme do kina se Sofčou, se přestal usmívat a podivně se vyptával, kdo všechno s námi jde. Když jsem ho ubezpečila, že o nikom dalším nevím, začal Sofču, jednu z jeho jediných dvou kamarádek, pomlouvat kvůli hloupostem. "A že je ta Sofie taková divná, taky ti vadí, že jí musíme pořád chodit naproti a nikdy nepřijde sama? A jak je líná, vůbec nechce do lesa…" Nechápala jsem, co to do něj vjelo, ale mávla jsem nad tím rukou.

Tehdy se však naše parta rozpadla. Od Sofči jsem se dozvídala, co si Mates vymýšlí o mně, a příval pomluv na její účet také neustával. Ptaly jsme se ho, co se děje, ale vždy odpověděl, že si ta druhá vymýšlí.

Když začal nový školní rok, zjistila jsem, že ve třídě jsem jako nezvaný host. Nezbývalo mi, než se dál bavit s Matějem. S ostatními nebyla řeč. Na podzim jsem onemocněla a Matěj mi pořád psal, ať se brzo uzdravím, jestli nemá přijít na návštěvu a podobně. Měla jsem radost. Říkala jsem si, že je Matěj nakonec dobrý kamarád. Jenže jsem musela být jen s ním. Jakmile mi bylo špatně nebo jsem se potřebovala učit a nemohla jsem jít k nim domů nebo na mráz ven, už jsem byla zrádce. Kdykoli jsem měla jít ven s někým jiným, nadával nejdřív jemu a pokud mě nepřesvědčil, že ten druhý je nejhorší člověk na světě, nadával i mně. Tak jsem se s ním přestala bavit úplně. Začaly mi však chodit výhružné SMS zprávy. Ignorovala jsem je a na sociálních sítích si Matěje zablokovala.

A otevřela jsem oči. Od spolužáků jsem zjistila, že se od Matěje dozvídali, jak je strašně pomlouvám, říkám o nich ošklivé lži a očerňuju je. Taky mi bylo řečeno, že s Matějem už několik měsíců chodím a že mu posílám nahaté obrázky. Jenže! O lidech jsem ve zlém nikdy nemluvila, maximálně jsem se zmínila, jak je mi líto, že o mě ztratili zájem. A o těch ostatních věcech jsem doopravdy nic nevěděla. Už jsem tedy pochopila, jak moc hloupá jsem byla. Že mi Matěj bránil se stýkat s ostatníma, protože bych se dozvěděla pravdu.

Díky jeho bývalým přátelům jsem se také dozvěděla, že moje zájmy nikdy nesdílel. Zkoušel to tak na všechny a rychle změnil zaměření, když si našel novou oběť. Trvalo mi dlouho, než jsem jim vše vysvětlila. Nechtěla jsem pomlouvat jako Matěj. Vždycky jsem si stála za tím, že o povaze člověka se přesvědčím nejlépe vlastní zkušeností. V Matějově případě jsem však tvrdě narazila. Na druhou stranu jsem dobře poznala jednu kamarádku přes všechno. Bavila se se mnou dál. Se Sofčou se scházíme dodnes a myslím, že nám to ještě dlouho vydrží.