Jak jsem vám v úvodu slíbil, tak je to spíš takové zastavení... Neboť na ta léta vzpomínám rád a ani jednoho dne nelituji, že jsem se před lety nechal přemluvit.

Na Alíka jsem se přihlásil ze zvědavosti, neboť jsem o této stránce slyšel. Přihláška prošla a já měl svou první přezdívku 993. Tato přezdívka mě provázela dlouho. Bylo zde mnoho super lidí, kterých jsem si vážil a vážím dodnes.

Mari1 pořádala sraz Alíka, a tak jsme ho uspořádali u nás v Břevnově a tam poprvé padla nabídka, zda bych nechtěl být správcem klubovny. Až po několika měsících jsem souhlasil.

Byla to pro mě novinka a přiznávám, že jsem udělal i mnoho chyb. Například, když jsem měl vyhodit jednoho uživatele, ale zakroužkoval jsem špatného. Naštěstí jsem dal vyhodit jen na 5 minut, takže to omluvný dopis spravil.

Nejhezčí mé chvíle jako správce byly, že jsem měl možnost mnoho dětem i pomoci. Být správcem jsem nebral jako jen být hlídací pes, ale jako osoba, která má naslouchat a snažit se pomáhat, o což jsem se celou dobu snažil.

Zažil jsem i mnoho provokatérů, nejlepší byl človíček, kterého všichni správci znali jako Mašlouna. Tento hoch si mě oblíbil a vždy provokoval... A tak jsme vyhazovali a blokovali, musím uznat, že měl vytrvalost a občas i originální přístup... No byla to pak už i sranda...

Byly chvíle, kdy mi hodně pomohla Mari1, která mi vždy dávala od Alíka pohov, neboť povinnosti v mém povolání a povinnosti i zde na Alíku byly hodně náročné, a tak byly chvíle, kdy člověk potřeboval vypnout.

Krásné chvíle byly i srazy, které jsem měl čest i několikrát organizovat. Chudák Pralinka2, neboť jsem mu bojkotoval podepisování pohledů, protože jich bylo rok od roku více. Ale naštěstí jsme se vždy domluvili. Dle mého názoru byl super sraz, když jsme poprvé šli k jesličkám ke Kapucínům a pak do katedrály, kde se nám málem podařilo rozhoupat zvon jménem Zikmund. Myslím, že to byl nejen pro mě zážitek.

Jak jsem říkal, nelituji ani jednoho dne a děkuji Alíkovi, že mi dal důvěru. Děkuji všem kamarádům, kteří mě i přes velký věkový rozdíl brali a berou jako kamaráda.

Dnes již na Alíka chodím jako „obyčejný“ uživatel, který si dal 3 měsíce od Alíka pohov a kterému hodný Alík vyhověl a odebral korunku.
Bylo mnoho dohadů a nedorozumění, ale já korunku nechtěl mít, neboť mé povinnosti v mém osobním životě mi to nedovolují. A hlavně zjišťuji, že již dnešnímu člověku, jeho problémům a vyjadřování nerozumím.

A tak vám, milí kamarádi, děkuji za ta léta, kdy jsem zde mohl být jako správce klubovny. Děkuji za ta léta, kdy jsem měl u přezdívky červenou korunku. Všem vám přeji, aby se vám všem dařilo, a přeji vám vše dobré.

Těším se, že se občas v klubovně, nebo na Nástěnce, která je zbytečná, setkáme a popovídáme.

Verbum