První máj se již od dob Karla Hynka Máchy označuje za „lásky čas“, ale kromě toho je to také Svátek práce. Jak již bylo vysvětleno ve starším článku, první máj jako Svátek práce byl ustanoven jako vzpomínka na události v USA v roce 1886. V USA se poprvé slavil v roce 1888 a celosvětově se začal připomínat od roku 1889. V tehdejších dobách byl připomínkou oprávněného boje dělníků za práva, která nám dnes už připadají samozřejmá.

V zemích, kde se dostala k moci komunistické strana, se Svátku práce zmocnili komunisté a udělali z něj především oslavu komunistické strany. Ano, účast na prvomájových průvodech byla hojná, ale nebylo to tak úplně tím, že by lidi tak bezmezně milovali představitele komunistické strany. Spíš to bylo tím, že účast na prvomájovém průvodu byla v některých případech povinná, v některých sice nebyla přímo povinná, ale lidem bylo jasně naznačeno, jaké následky by pro ně mělo, kdyby se prvomájové oslavy nezúčastnili. Proto, i když tento den byl označen jako svátek a nešlo se do školy, tak na nějaký výlet, pobyt na chatě nebo podobné využití volného času jste mohli zapomenout.

V sedmdesátých a osmdesátých letech byla účast na prvomájových průvodech v některých případech podpořena i tím, že v místě konání byly stánky, které nabízely například banány nebo jiné zboží, které se jinak v obchodech dalo obtížně sehnat.

Účastníci průvodu povinně projevovali nadšení a nikdo se jich neptal, zda nějaké nadšení skutečně sdílejí. Z tribuny hovořili představitelé KSČ a lidé nesli transparenty s optimistickými hesly a mávali mávátky. Na čestném místě byly umístěny portréty klasiků marxismu-leninismu a aktuálních představitelů komnistického vedení.

ČELÁKOVICE 50. LÉTA. Alegorický vůz pracovníků Kovohutí Čelákovice s bustami Gottwalda a Stalina projíždí kolem zámku., © Městské muzeum v Čelákovicích

V Československu, které bylo od roku 1968 okupováno Sovětským svazem, se rovněž kladl důraz na „nerozborné přátelství se Sovětským svazem“; kdo by toto „přátelství“ snad zpochybňoval, ten špatně dopadl.

Žižkovské ženy v akci. Obrazec zachycený na snímku vytvořily při prvomájovém průvodu v roce 1987 na Letné., © archiv ČTK, Karel Vlček

Od roku 1990 již prvomájové oslavy povinné nejsou. Kdo chce, může slavit Svátek práce nebo jít podpořit politickou stranu, kterou chce, a kdo chce, může odjet na chatu, jít na výlet, nebo na koupaliště, nebo celý den prospat doma.

To, jak hodně byla účast na prvomájovém průvodu povinná, dost záleželo i na přístupu konkrétních nadřízených nebo učitelů. V některých případech bylo možné se účasti vyhnout, v jiných případech to mělo vážné následky. Když jsem chodil do základní školy, tak nám sice účast na prvomájovém průvodu byla doporučena, ale když jsem nechodil, nic se mi nestalo. Když jsem byl na střední škole, tak jsme účast měli povinnou. No, aspoň jsem viděl, jak to tam vypadá. Na tribuně byl soudruh Gustáv Husák a další představitelé, kteří pronášeli projevy, a nad nimi se skvěly čtyři portréty – Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda. Jak jsem se doveděl ze zahraničního vysílání albánského rozhlasu, v Albánii měli na prvomájových oslavách taky čtyři portréty, ale ne úplně stejné – měli tam Marxe, Engelse, Lenina a Stalina.

To bylo už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy v ČSSR už ani to předstírání nadšení nebylo takové jako kdysi. Na prvomájové oslavy jsme se dostavili v Praze na Letnou. Poté, co si nás učitelka zapsala, že tam jsme, jsme se začali vytrácet. Nebyli jsme ani zdaleka sami – v uličkách, kterými jsme prchali, byla spousta lidí, kteří šli stejným směrem jako my, tedy pryč od Letné, od portrétů klasiků marxismu-leninismu a od soudruha Husáka a dalších představitelů KSČ. Tehdy už soudruhům zřejmě stačilo, že tam lidi ráno přišli, a asi už neměli dost sil donutit lidi, aby tam setrvali celou dobu.

Když jsem chodil na vysokou školu, byla účast taky povinná, ale učitel, který byl povinen nám to sdělit, si o tom zřejmě myslel totéž, co my, což dal najevo takovou zajímavou formulací: „Zítra je Svátek práce. Bude se konat prvomájový průvod. Jste srdečně, opravdu velice srdečně zváni. Omluvou jsou zdravotní důvody.“ No, je pravda, že tak to bylo jen první rok; další rok nám učitel před 1. májem řekl: „Já tam někde na Letné nebudu pobíhat a shánět vás tam, řekněte mi, zda tam přijdete, a já si vás napíšu rovnou.“ A mám dojem, že další roky už jsme to tak povinné neměli.

Když jsem po ukončení školy nastoupil do práce, tak už mě s povinnou účastí na průvodech nikdo neobtěžoval. Ale na jiných pracovištích to samozřejmě mohlo být (a bylo) jinak.