Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jaké to je mít vlastní mámu?

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    K čemu je máma? Jasně, stará se o nás, živí nás, obléká. Mysleli jste někdy na mámu jako na počátek svého vzniku, jako důvod a příčinu svého narození?

    Alexandra Kiňová, matka v červnu narozených paterčat, © MAFRA

    Málokdo nad tím přemýšlí. Myslím si, že vážit si mámy je samozřejmostí. Máma může být, jaká chce. Může být někdy hodná, někdy zlá, náladová. Ale všechny mámy své děti většinou milují.

    Občas, když maminka zakáže nějaké aktivity, přespávání u kamarádek, hry dlouho do noci, říkáme si, že by bylo lepší, kdyby máma nebyla. Dělali bychom, co bychom chtěli.

    Ne u všech ale platí stejná pravidla. Popravdě řečeno, já jsem slovo "máma" nikdy skutečně nepoznala a ani nepoznám. Proč? Od narození mne vychovává teta.

    Teta mi dala smysl života, stala se jakousi mámou v mém životě. Jelikož mě vychovala, odjakživa jí jako "mámu" oslovuji. Za pár dní to bude 17 let, co žiji život bez vlastní matky.

    Že o mě moje vlastní máma neměla zájem a opustila mě, jsem pochopila a věděla už ve svých sedmi letech. Dnes to chápu jinak. Den co den vidím spousty spolužaček, kamarádek, holek a různých lidí na sociálních sítích. Jakmile s kteroukoliv z nich promluvím, narazíme na téma o maminkách. Co nám zakazují a povolují. Já se do konverzace moc nezapojuji.

    Nejde popsat ani to, co poslední dobou cítím. Mám pocit, že tu pro nikoho nejsem.

    Ve třinácti letech mi začala puberta. Kdejaká holka byla zamilovaná do kluka z vedlejší třídy, všechny jsme četli Bravíčko a některé kamarádky došly i k ženských problémům. Samozřejmě na mě to taktéž čekalo. Ale co s tím? Všechny holky začaly tuto situaci řešit se svou mámou. Já jsem nedokázala jít a pobavit se na téma "ženské problémy a dospívání" s vlastní tetou.

    V tu chvíli to pro mě nebyla máma, ale prachobyčejná teta a já jsem byla ztracená. Neměla jsem s kým mluvit, nevěděla, co dělat. Nikdo mi nepomohl, bylo to ponižující a trapné.

    V různých časopisech pro mládež se psalo: "Promluvte si o tom s mámou." Nikomu to nedělalo problém, ale já cítila pocit úzkosti. Chyběl mi pocit mít u sebe někoho, komu patřím, nejen někoho, kdo se o mě musí starat.

    Ten pocit mi chybí dodnes a stále přemýšlím, jaké by to bylo fajn mít mámu. Řešit s ní první lásku, dospívání, pubertu..

    Nevím, čím to je, ale s nikým jiným si o tom nedokážu promluvit a moc mi to chybí. Tetu mám ráda, dává mi vše, co potřebuji. Bohužel ne mateřskou lásku. Tímto bych chtěla všem ještě jednou říct, aby si vážili vlastních rodičů. Nevíte, co máte a jestli to víte, je to jen a jen dobře.

    Řeknu narovinu: závidím vám. Touha po vlastní rodině je, jako když jdete v létě v šíleném horku po městě okolo cukrárny a nemáte ani korunu na zmrzlinu. 

    Vlastní mámu znám, vím, kdo to je a vím důvod, proč s ní nežiju. Bohužel ona není zrovna ten, kdo by se o mě dokázal postarat.

    Přesto všechno si nedokážu odmyslet ta slova: "Chybí mi máma." A je mi jedno jaká je.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 23. prosince 2013 v 15:22.
    valouch v něm napsala:

    Reakce na irisinka8:

    to jo

    Příspěvek z 23. listopadu 2013 v 19:41.
    irisinka8 v něm napsala:

    jezis chuderko... tak to te lituju.13

    Příspěvek z 17. listopadu 2013 v 9:49.
    Mery v něm napsala:

    Hezký článek. Ale je smutný. Je mi tě líto, nechtěla bych být v tvé situaci. Maminky si moc vážím. 410