Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jako černá ovce

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Kamarádi
    Víte, jaké to je být jiný? Když nemáte kamarády a mají vás za podivína?

    Příběhy Karla Maye proslavily i jejich filmové adaptace. Na snímku Pierre Brice a Lex Barker ve filmu Vinnetou - Rudý gentleman (1964), © © Columbia Pictures

    Vyrostla jsem na Vinnetouovi a Tanci s vlky. Táta nám (mně s bráchou) stavěl tee pee a vyráběli jsme si čelenky. Když mi bylo pět, koupili jsme si psa a pak zvířata přibývala.

    Když mi bylo šest, do školy jsem nešla. Měla jsem domácí školu kvůli bratrovi s obrnou. Mamka mě i oba bráchy učila. Do 5. třídy jsem do školy šla. Přišla jsem do ustáleného kolektivu. Nevzali mě mezi sebe. Tak to začalo. Chození s kluky, malování se. U mě ne. Pomluvy. Ode mě ne. O mně ano. Ignorovala jsem vše, co říkali. Jednou ke konci roku jsme pouštěli filmy. Učitelka mi řekla, že si mám vybrat film. Bez přemýšlení jsem řekla Vinnetoua. Všichni hned: „ Né! To je starší než můj táta!“ Chtěla jsem to změnit, ale učitelka ne. Tak jsme se koukali na Vinnetoua. Pod tlakem jejich řečí a posměchu mi praskala hlava. Říkali, že je to samé násilí, ale když to porovnám s tím, na co se chtěli dívat oni, tak to nic není! Jo. Totálně jsem se ztrapnila.

    Ale pak mi něco došlo. Že se s nimi kamarádit nechci. Moje zájmy zesměšňují a jsem jim dobrá tak na opsání úkolů. Že budu radši s mladším bráchou (ne s tím postiženým) prozkoumávat les, přelézat klády, skákat přes potok, pozorovat zvířata, poslouchat ptáky a vyrábět si přístřešky. S bráchou se samozřejmě neshodnu ve všem. Je mu 9 a někdy je to s ním hodně těžké. Ale máme společné zájmy a i když mě štve, bez něj si to nedokážu představit. Jsem v primě a nikdo ve třídě (opět) není jako já. Někdy sice dostanu „holčičí záchvat“, dělám si pleťové masky a lakuju si nehty, většinou to rychle přejde a já jsem zase svá.

    V Lidlu prodávali triko, které mě dokonale vystihuje: „ Happy in the forest“. Škoda, že ho neměli v mé velikosti. A na závěr bych vám ráda poradila: Když jste na tom jako já, ignorujte ostatní a dělejte dál, co vás baví!

    Autorka: (11 let)

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 7. ledna v 18:12, upravený vzápětí.
    Holka12letá v něm napsala:

    Wow to trochu vystihuje mně. Teda ovšem kromě toho, že jsem neměla domácí výuku. Většinu času trávím se svým nejlepším kamarádem někde v nějaké rokli (ideálně s popadanými stromy). Mě by to tričko ,,Happy in forest '' asi taky docela vystihovalo. A na reakce ostatních: Taky chodím do skautu a jsem na to hrdá.

    Příspěvek z 5. listopadu 2015 v 18:17.
    konemy v něm napsala:

    Reakce na linadela:

    Děkuju25 Kamarádit se s tebou budu moc ráda.

    Příspěvek z 4. listopadu 2015 v 19:58.
    Jinotajka v něm napsala:

    Reakce na linadela:

    Já taky chodím do skautu a kluci (někde bohužel i holky) se mně a kamarádkám posmívají. Jenže oni se posmívají, protože ti závidí. Takže se svého koníčku nevzdávej. Jak už je zmíněné v článku, neměň se kvůli ostatním. Ono je to za chvíli přejde.16