Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jan Amos Komenský – Učitel národů

    vydáno  •  Kvízy · Historie

    V listopadu uplynulo 350 let od smrti tohoto významného českého učence, a tak by neškodilo zopakovat si pár faktů o jeho životě. Tak pěkně zasedněte do lavic a připravte se na hodinu (nebo spíš pět minut) dějepisu.

    Jan Amos Komenský, © Carola van Wijk

    Crrrrrrrrrrrr!!!
    Zvonek neúprosně ohlašoval začátek hodiny. Každý se rozběhl na svoje místo a spěšně si připravoval pomůcky na hodinu. Děvčata v prvních lavicích si otevřela sešity a opakovala si látku, zatímco Honza si do pusy nacpal housku, kterou nestihl sníst o přestávce, a doufal, že si toho učitelka nevšimne. Paní učitelka se objevila krátce po zvonění. Jako obvykle pokynula žákům, aby si sedli, a udělala zápis do třídnice, načež se pátravě rozhlédla po třídě a hned bylo jasné, co bude následovat. Zkoušení. Jako obvykle.

    Žáci klopili oči a modlili se, aby nemuseli k tabuli. Po chvilce váhání byl vyvolán Tomáš, ale ukázalo, že byl minulou hodinu u zubaře, díky čemuž byl pro dnešní den zkoušení ušetřen. Vítězoslavně se zazubil na spolužáky a vzhledem k tomu, že se mu v pravém koutku leskla čerstvá plomba, nejspíš u toho zubaře skutečně byl. Honzíkovi už v puse zbýval jen malý kousek housky, a tak se ho rozhodl spolknout vcelku. Zákeřný drobek se mu ovšem vzpříčil v krku a on se začal dusit, čímž na sebe přilákal pozornost celé třídy včetně paní učitelky.

    „Kolikrát jsem vám říkala, že se máte najíst o přestávce,“ zlobila se. „Takhle to pak dopadá. Alespoň doufám, že ses na dnešek učil, Honzo. Tím by sis to u mě mohl trochu vylepšit.“ Honza sebral z lavice žákovskou a neochotně se došoural na stupínek.
    „Nejprve nám pověz, co jsme probírali minulou hodinu,“ oslovila ho vyučující.
    „Vodstvo České republiky,“ odpověděl Honza a byl si téměř jistý, že se strefil.
    „To sice ano, ale teď máme hodinu dějepisu, nikoliv zeměpisu,“ zpražila ho paní učitelka a třída propukla v smích.

    „Tak tam byl ten… Takový ten vousatý chlapík, co je na oranžové bankovce. Jak on se jen jmenoval?“ přemýšlel Honza. „Už vím – Jan Amos Komenský!“
    „Ještě aby sis nevzpomněl na svého jmenovce. A čím byl ten Komenský?“
    „Komenský byl učitel a prodavač.“
    „Co že jsi to říkal?“ zhrozila se paní učitelka, které se při posledním Honzíkově slově zježily chlupy na krku.

    „No on měl dvě povolání. Dopoledne učil děti ve škole a odpoledne prodával v Jednotě. A mezitím ještě psal knížky, takže měl vlastně tři profese. Učitel, prodavač a spisovatel,“ vysvětloval Honza.

    „To jsi to pěkně popletl,“ pochopila konečně paní učitelka. „Jan Amos Komenský byl slavný český učitel, spisovatel a myslitel. Rozhodně ne prodavač v Jednotě. Nejspíš jsi chtěl říct, že byl biskupem Jednoty bratrské. Zapiš si to za uši a raději mi řekni, proč je pro nás tento muž důležitý.“

    „Protože měl dobré nápady. Nelíbilo se mu, že se žáci musí drtit všechno nazpaměť, a tak se to snažil dělat zábavně. Škola hrou a tak,“ blýsknul se konečně Honza. „Jenže já si myslím, že se toho od té jeho doby zas až moc nezměnilo. Stejně se pořád musíme něco učit. Násobilku, vyjmenovaná slova a vůbec skoro všechno.“

    „Samozřejmě, že se musíte učit. Od toho jste přece ve škole,“ poučila jej paní učitelka. „Násobilka a vyjmenovaná slova ti samy do hlavy nenaskáčou, ty se prostě musíš naučit jako básničku. Nemůžeš ale srovnávat tehdejší výuku s tou současnou. Dnes máme krásné barevně ilustrované učebnice, dataprojektory, nástěnné mapy a plakáty, v kabinetu je kostra, celá řada vycpaných zvířat a velmi přesné modely lidských orgánů, na kterých si vše můžeme názorně ukázat. Nic z toho dříve neexistovalo. Žáci museli odříkávat zpaměti věci, kterým často ani nerozuměli, a když je neuměli, byli biti. Ale posuneme se raději dál. Správně jsi zmínil, že se Komenský věnoval také psaní. Znáš nějaké jeho dílo?“

    Honzíka okamžitě napadla Babička, ale naštěstí si včas vzpomněl, že ji nenapsal Komenský, nýbrž Božena Němcová, a tak jen mlčel a místo odpovědi výmluvně pokrčil rameny.

    „Opravdu si nevzpomeneš ani na jedno z nich?“
    Honzík smutně zakroutil hlavou.
    „Tak tedy poslouchej. Brána jazyků otevřená, Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus, Didactica a mnoho dalších. Spousta jeho spisů bohužel shořela, ale i tak nám toho zanechal víc než dost. A pamatuješ si, v jaké době vlastně tento učenec žil? “
    „Šestnáct set něco,“ odpověděl Honza.
    „Přesněji mezi lety 1592 a 1670, ale budiž,“ spokojila se s odpovědí paní učitelka. „V roce 1628 musel Komenský do exilu, a tak velkou část života neprožil tady, nýbrž v cizině. Výjimečně se nám teď bude hodit, že jste neodklidili tu mapu z minulé hodiny. Alespoň nám Honza ukáže, kde všude Komenský působil.“

    Zkoušený se odevzdaně přesunul k mapě Evropy a zapíchl prst do prvního místa, které ho napadlo. Potom si uvědomil, že ukazuje na Severní moře, kde Komenský rozhodně působit nemohl. Ledaže by učil mladé námořníky, ale to se mu příliš nepozdávalo, a tak sjel prstem o kousek dolů.

    „Dobře. Teď ukazuješ na Amsterdam, ale tam Komenský zavítal až úplně na konec,“ oznámila mu paní učitelka.
    Honzík ukázal na jiné místo na mapě a pak ještě na další čtyři a všechna byla kupodivu správně. Byla to města Lešno (Polsko), Stockholm (Švédsko), Haag (Nizozemsko), Londýn (Anglie) a Hamburk (Německo).

    „Co bylo důvodem Komenského odchodu z vlasti?“ vyptávala se neúnavně paní učitelka.
    „Asi se mu tady nelíbilo. Taky bych někam odcestoval. Někam, kde je moře. Já nikdy u moře nebyl,“ zasnil se Honzík.
    „Zamysli se trošku. Jsme v pobělohorském období. Proč asi bylo popraveno sedmadvacet českých pánů?“ napověděla mu paní učitelka.
    „Ajo,“ vzpomněl si Honzík a zlobil se sám na sebe, že na to nepřišel sám. „My jsme tu totiž měli nového krále. Jmenoval se Ferdinand II. Štírský a byl to Habsburk a Habsburkové byli katolíci. A on řekl, že když je katolík on, tak musí i ostatní, a ti, co nechtěli, tak šli do exilu.“
    „Výborně. Až na to, že to nebyl Ferdinand „Štírský“, ale Štýrský. Štýrsko je část Rakouska, kdežto štír je zvíře. Neplést! A nakonec nám pověz, kde je Komenský pohřben.“

    „Na Olšanech?“ tipnul si Honzík, ale pak si uvědomil, že byl vlastně Komenský v cizině a úplně na konci žil v Nizozemsku. „Vlastně v Nizozemsku,“ rychle se opravil. „Mohli bychom si tam udělat školní výlet, ne?“

    „Až budete hodní a budete se hezky učit dějepis, můžeme si udělat výlet do Naardenu,“ prohlásila paní učitelka, z čehož bylo každému ve třídě jasné, že si do Naardenu výlet neudělají, jelikož tato podmínka byla nesplnitelná.
    Paní učitelka uchopila červenou propisku, otevřela Honzíkovu žákovskou knížku a přemýšlela, jakou známku si Honzík za dnešní zkoušení zaslouží.

    Děkuji, že jste si přečetli článek až do konce. Napište mi prosím do komentářů, jakou známku byste dali Honzíkovi ze zkoušení, a pokud chcete, můžete si zkusit vyplnit kvíz.

    1. Jan Amos Komenský se narodil v roce 1592. Věděl/a bys přesné datum jeho narození? (Nápověda: Tento den je zároveň Dnem učitelů.)


    2. Jak přišel Jan Amos Komenský ke svému prostřednímu jménu „Amos“?


    3. Měl Komenský manželku?


    4. A co děti? Měl Komenský děti?


    5. Jakou hodnotu má bankovka, na níž je J. A. Komenský?


    Občas se nezadaří, ale to se stává každému. Naštěstí jsme ve 21. století a nikdo tě za to nebude bít. Chybami se člověk učí. Zkus si udělat kvíz ještě jednou a určitě dopadneš lépe.

    Je vidět, že si zvídavý/á žáček a nad otázkami přemýšlíš. Uznávám, že některé byly opravdu záludné a mohly ti zamotat hlavu. Zkus to ještě jednou a určitě dopadneš lépe.

    Výborně! Jana Amose Komenského máš v malíčku.

    Vyhodnotit

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (16)

    Příspěvek z 31. ledna v 9:50.
    Řízeček10 v něm napsala:

    Moc pěkně napsaný článek :->ok

    Příspěvek z 5. ledna v 8:34.
    -DP- v něm napsal:

    Ahoj, článek se ti povedl.
    Chvíli jsem myslel že čtu knížku :-D
    Dominik

    Příspěvek z 5. ledna v 6:14.
    vikiliky v něm napsala:

    Článek je pěkně napsaný, vtipný a navíc i poučný a kdo potřebuje zjistit něco o J. A. K. , dozví se to zábavnou formou.