Když se sportovní fanoušek rozpomene na oštěpařské úspěchy, tak ho jednoznačně jako první napadne fenomenální jméno Jan Železný. Ovšem než se k tomu dostal, tak uběhlo pár let. Narodil se 16. června 1966 v Mladé Boleslavi. Kdekdo si myslí, že pochází z tzv. klasické rodiny, ale tak to není. Velmi málo se ví, že se jednalo o čistě sportovní rodinu. Maminka házela oštěpem, tatínek hrál házenou, a to závodně. Kromě toho má ještě staršího bratra Petra. Je patrné, že odmalička měl sport tak nějak daný, ovšem kdyby to nebylo v krvi, jen těžko by dokázal to všechno, co se mu přihodilo. Začínal postupně fotbalem, hokejem a házenou.

Nakonec zůstal právě u oštěpu. Učitelé ze žákovských kategorií vzpomínali na to, že už jako dítě házel kriketovým míčkem téměř osmdesát metrům. Na závodech se začíná už v juniorském věku, to není nic divného, a ani Jan Železný nebyl výjimkou. Začátek dopadl na jeho tehdejší věk velmi dobře. Hned na prvním velkém závodě v roce 1983, kdy mu bylo 17 let, si vyházel na mistrovství světa juniorů skvělé šesté místo. Tenkrát tam jel tzv. na zkušenou, tak to byl vynikající úspěch. V roce 1985 se předpokládalo, že bude na tomto mistrovství první.

V tomto případě ale skončil čtvrtý, což je nejméně populární umístění pro profesionálního sportovce. V roce 1986 začínal úplně poprvé mezi dospělými, nicméně ještě nepostoupil z kvalifikace. Dalo by se to označit jako daň z mládí. Tím si projde každý sportovec. No, ale pak to teprve začalo. V květnu 1987 byl atletem Dukly Banská Bystrica, přičemž prožíval tehdy ještě povinnou vojenskou základní službu, trénoval pod Jaroslavem Halvou, ale také jel na mistrovství ČSSR. A že to tehdy hodil – svůj první světový rekord, který měřil 87,66 m. S tímto výkonem by se mimochodem nestyděli oštěpaři ani dnes. Tento starý výkon nejsou dneska schopní činní oštěpaři hodit.

Ve stejném roce jel také na mistrovství světa do Říma. To už se bral jako jeden z favoritů. A taky se to potvrdilo, jelikož získal první medaili, a to bronzovou. A pak začala tzv. olympijská éra. Na první olympiádu jel do Soulu v Koreji. Už v kvalifikaci překonal olympijský rekord, což byl první velký šok pro ostatní, a to nejen oštěpaře, ale i fanoušky. Následně celý závod vedl, ovšem v posledním pokusu přišla šleha. To ho přehodil finský soupeř a Železný tak bral v uvozovkách jen stříbro. V letech 1990 a 1991 ho trápilo zdraví a nedařilo se mu. U oštěpařů se trpí hlavně na ramena a záda.

Druhý případ byl pro Železného dlouhá léta noční můrou. Záda ho trápila opravdu hodně. V roce 1992 v Oslu překonal vlastní světový rekord hodem 94,74 m. Na letní olympiádě získal zlato v olympijském rekordu 89,66 m. Od roku 1993 Železný válcoval konkurenci jak na běžícím pásu. Nebylo možné ho porazit. Soupeři se ho báli úplně strašným způsobem. V roce 1996 přišla největší rána v historii oštěpu vůbec. V německé Jeně hodil oštěp do vzdálenosti 98,48 m, což byl absolutní světový rekord, kterým vlastně Železný překonal opět sám sebe.

Tento světový rekord dodnes platí a upřímně řečeno, asi se nenajde nikdo, kdo by ho překonal. Oštěpaři se snaží aspoň přiblížit, leč marně. No, a pak ještě získal třetí olympijské zlato. Jan Železný má kromě toho ještě obrovské množství dalších medailí. Následně už se nedařilo udržet zdraví a formu pospolu. Záda se znovu přihlásila, a tak Železný v roce 2006 ukončil kariéru.

Jinak má celkem čtyři děti ze dvou svazků – dvě dcery a dva syny – a jen nedávno se znovu oženil se svou svěřenkyní Andreou Drápalovou, která je o celých 27 let mladší. Jako trenér má také vynikající úspěchy. Trénoval Báru Špotákovou, Vítězslava Veselého a další. Celý svět o něm říká, že je nejlepším oštěpařem všech dob.