Skoro vždycky to je tak, že když je někdo bez sourozenců, tak si je moc přeje, a zase když je někdo má, tak je vůbec mít nechce. Nějaká holčička, která má tři starší bratry, by chtěla mít spíš sestru, a tak je to i s klukama - chtěli by mít spíš bratra. Holkám a klukům, kteří jsou v rodině jako děti sami, je spíš jedno, jestli budou mít sestřičku nebo bratříčka.

Někteří chtějí mít staršího sourozence, někteří mladšího. Já bych chtěla mít mladší sestřičku. Ve většině českých rodin je tatínek, maminka a dvě až tři děti. V naší rodině je nás šest - rodiče a já se třemi bratry. Hodně lidí si myslí, že nejčastěji jsou v rodině rodiče a bratr se sestrou. Já mám ráda svoji rodinu takovou, jaká je a nevyměním ji za nic na světě.

Jednou, když jsme právě byli doma, tak jsem neměla co dělat. Požádala jsem tedy bráchu, jestli by si se mnou nezahrál na schovávanou. Očekávala jsem, že řekne: "Ne," ale klidně si se mnou zahrál na schovku. To jsem si říkala, že je dobré mít bratry.

Na druhou stranu se mi ale stalo, že když jsem právě byla na Alíkovi v klubovně u jednoho stolu, tak když jsem právě chtěla něco říct, brácha mi mačkal klávesnici, takže jsem tam v jednom kuse říkala například "erhrehwkehr" a podobně. To jsem nebyla ráda, že mám bratra...