Jednou jsme šli chytat rybky. Když mi něchtěly brát, tak jsem si trhala plevel u břehu, abych viděla na policajta. (To je třeba kruh gumy - uvnitř je dírka a když se nastřihne nůžkami, je policajt hotový. Říká se tomu policajt, protože hlídá rybku, aby si nesmlsla jen tak.) A tu jsem z čista jasna uviděla myší díru. Po chvilce klidu jsem zahlédla myšku, jak vystrkuje hlavičku a čmuchá kolem sebe. Jak jsem se zvedla, tak se hned schovala. To proto, že myšky mají výborný sluch.

Za chvilku jsem uviděla myšičku zase. Tentokrát jsem se už nenadzvihovala, abych ji zase nevyplašila. Asi po půl minutě hlídání si vykročila na lov. Já jsem smotala prut, když mi stejně nechtěly brát rybky. Těsto bylo rozpuštěné už dávno, žádnou rybičku stejně nepřilákalo. Tak jsem si znovu připravila krmítko s těstem. Ruce jsem měla umazané od rybí pochoutky, tak jsem si je šla umýt. Ale v tom jsem dostala nápad.

Napadlo mě, že si ty špinavé ruce nejdřív oklepu nad myší dírou. To jsem také udělala. Nahodila jsem si prut do vody, když v tom jsem zase uviděla myšičku. Spapala si ty drobky a zalezla zpátky do dírky. Pak jsem ji uviděla běžet za potravou, opět stejnou cestou. Po minutce neustálého pozorování vylezla ven další myšička. Hned mi bylo jasné, že je jich tam víc.

Chvilku poté mi začal poskakovat policajt, tak jsem ho hned zasekla. Byl to kapřík, ale bohužel neměl minimálně nutných 40 cm, tak jsme ho museli pustit. Když jsme přijeli domů, tak mamka jako vždy hubovala, ale to k tomu patří. Užili jsme si to a odnesli jsme si pár cejnů a pěkných zážitků.

A proč vám to vůbec povídám? Protože si přeji, aby víc lidí vědělo něco o úžasném, fantastickém rybářském světě. Hodně štěstí a Petrův zdar!

Vizitka autorky článku na Alíkovi Luciš1