S pavouky jsem problémy neměla, jen je nemám ráda. Čas od času se mi pavouci protiví.

Snažím se jim vyhýbat, ale když jsou doma v nějaké místnosti, jsem bezradná. Musím si poradit sama, zabíjím je koštětem i když se říká, že pavouci jsou štěstí. Nedávno nám obsadili popelnici tři pavouci. Dva křižáci a jeden pavouk s dlouhými nohami (já jim říkám Johany s dlouhými nohami). Už tam odmítám chodit.

Na praxi v rohu byl schovaný černý pavouk, myslela jsem, že mě klepne. Rozklepala jsem se a nebyla jsem schopná odejít z té místnosti. Když jsem byla naposledy v zoo a dívala jsem se na ně přes sklo, nevadilo mi to. Pavouky nemám prostě ráda. O prázdninách (minulý rok) jsem měla sbírat rybíz. Sbírala jsem ho do té doby, co se na kupičku začali scházet Johany. Brr. Asi deset let jsem žila na vesnici. Nic jiného mě z hmyzu nevadí, jen pavouci.