Alíkovina

Je tohle vůbec kamarádství?!

vydáno  •  Vztahy

Tenhle článek bude o tom, jak jsem přišla o svou nejlepší kamarádku.
Jak odešla a jak to vlastně skončilo.

Zničené přátelství, © Jinny

Když ve třetí třídě na naši školu nastoupila nová žákyně, paní učitelka nám řekla, že bychom se s ní měli bavit, abychom ji zapojili do kolektivu. A tak jsem začala chodit k její lavici a postupně se s ní začala kamarádit. Zjistila jsem, že si rozumíme a že jsme si v některých věcech HODNĚ podobné (např. humor, emoce...). Takhle to probíhalo 2 roky, mezitím jsme furt u sebe přespávaly, chodily po škole ven a venčily jejího psa.

A pak přišel 5. ročník základní školy a má kamarádka začala nenávidět naši třídní učitelku z podle mě úplně absurdních důvodů (např. to, že p. učitelka požadovala psát DÚ do sešitu k tomu určenému a má kamarádka úkol napsala na papír a byla naštvaná, že jí ho p. učitelka neuznala). Myslela si, že tuto učitelku budeme mít až do 9. třídy. Já jsem věděla, že to tak není, jelikož jsme měli jít na druhý stupeň. A jak nám pořád nevěřila, tak si postěžovala rodičům a ti začali hledat jiné školy.

Pak s ní jednou přišli a na mé kámošce záviselo to, jestli přejde na školu vzdálenou od naší asi 50 km nebo jestli zůstane s námi. Říkala, že si napsala plusy a mínusy a že víc bylo mínusů, a tak že zůstane. No a dva měsíce před prázdninami oznámila, že teda přestupuje na tu druhou školu, která jen tak mimochodem není gymnázium ani škola na něco zaměřená, je to klasická základní škola. Prý jí rodiče řekli, že tam to pro ni bude lepší. A tak ubíhaly dny, týdny, měsíce a byl tu konec školy, ale i konec vídání se s mou nejlepší kámoškou. Rozloučila jsem se s ní a bum, teď už mi konečně došlo, že už se s ní nikdy nemusím vidět.

Psaly jsme si ze začátku dost aktivně a dokonce jsme uspořádaly asi jedno nebo dvě setkání. Přišly Vánoce a napsala mi, že bychom mohly udělat vánoční sraz. V tom stylu, že si darujeme navzájem dárky a budeme se bavit, koukat na pohádky, pít čaj apod. Psala jsem jí, kdy by to bylo, a poslední zpráva, co mi zatím přišla, bylo, že to naplánujeme po Vánocích. Další dny mě čekala jenom ignorace z její strany, psala jsem jí, ale maximum bylo to, že si zprávu přečetla. Od té doby ani nezavolala, ani nenapsala.

Tímhle končí tenhle příběh, možná to ještě dopadne jinak, ale nepočítám s tím.

Tak AHOJ

Autorka: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (7)

Příspěvek z 19. března ve 2:46.
majacos v něm napsala:

Výjimečně souhlasím s lékařským. Přátelství s někým, kdo mění školu kvůli tomu, že se nedokáže přizpůsobit režimu (zrovna teda úkoly do sešitu mi přijdou směšný. já sama učím a taky si trvám na tom, aby bylo vše pohromadě v sešitě), není asi žádná výhra. Neboj, kamarádek ještě plno přijde a zase odejde. Všechny kamarádky ze základky a ze střední už skoro ani neznám. Stýkám se jen s jednou z vysoké, ale také máme každá svůj život trochu jinde. V každém kolektivu, ve škole, v práci nebo na nějaké volnočasové aktivitě se setkáš s různými lidmi. Jen málokdo ale zůstane navždy přítelem. Proto většinou říkám, že jsem šťastná, že mám 3 sourozence. Ty jsou totiž až do smrti :-)

Příspěvek z 17. března ve 12:15.
Fandíček18 v něm napsala:

Tento pocit znám sama jsem ho zažila :(

Příspěvek z 8. března ve 13:14.
tomato v něm napsal:

Velice dobré zpracování!;-)