Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jen a jen moje pravda

    vydáno

    Každý máme svůj názor, svoji pravdu. Já se s vámi podělím o tu svoji.

    (ilustrační snímek), © AP

    Nikdy jsem nechtěla žít život, jaký nyní žiji. Nikdy jsem netoužila po své nynější podobě. A nikdy jsem nechtěla říkat tolik lží, jako musím nyní. Bude pro mne těžké, napsat nyní pravdu.

    Mám za sebou druhý rok v úžasné škole, s úžasnou třídou a skvělými kamarády, které mám snad už po celé republice. Mám skvělou rodinu, svoje koníčky a pocit zadostiučinění. Mám ten pocit, že je všechno, jak má být. Jenže mnohdy není.

    Ti, kteří už někdy moje články četli, vědí, že jsem si prošla psychickou šikanou, která mne poznamenala. Bylo se mnou manipulováno, lidé se mi smáli a já ztratila důvěru v člověka a jeho možnosti. Rok jsem ignorovala své emoce a je nyní těžké je plně prožívat.

    V podstatě mi pomohl rozhovor, který jsem vedla před pár dny. S člověkem, který toho opravdu hodně nastudoval. Jeho slova: „Nic je všechno a všechno je nic.“ Na mne zapůsobila dokonale. Ráda bych řekla, že to změnilo můj život, ovšem to pravda není. Jen mi to dalo nový náhled.

    Nikdy nebudu žít ten bezstarostný život, který jsem si pro sebe vysnila. Nikdy nehodím za hlavu vše, co se mi stalo. A určitě nehrozí, že bych někdy byla skutečně plně uvolněná. Ale jsem ráda, že žiji.

    Užívám si každý den svého života. Lidé mě vidí jako pesimistu. Jako člověka, který vidí ve světě jen to zlé. Ale já žiji okamžikem. V budoucnu možná zemřu. Mohla bych umřít dnes, zítra nebo až za dalších osmdesát let. Kdo ví? Ale já žiji pro tento okamžik. Když cítím radost, užívám si ten pocit plnými doušky. U vzteku už to nadšení je menší, ale stále. Mám svůj život a to k němu patří. Jsem jaká jsem a jiná býti nechci.
    Mnoho lidí by mohlo říct, že to, jaká jsem, není správné. Že to je špatné, ale to je jejich pravda a ne ta moje. Moje pravda je, že žiji, abych se neměnila. Žiji, abych si ten život užila. Proč se mám měnit, když si poté neužiji nic?

    Lidé řeknou, změna je důležitá, musíš se měnit, abys zapadla. A to skutečně dělám, ale změnit se pro určitou osobu? Přátelé mi nabízejí všechno možné, chtějí ze mě udělat něco, co já nejsem a nikdy nebudu.

    Možná je můj pohled na svět špatný, ale je to MŮJ pohled. Každý máme svůj, a pokud nevidíte krásu ve světě, asi můj život nebude tak špatný, no ne?

    I přes ty války a teroristy. I přes ty lži, podvody a vraždy, které jsou zde každý den, si najdu důvod se smát. Usmívat se. Radovat se ze dne, který zde je. Protože proto tu jsem. Kdybych se měla trápit nad každou věcí, která se stane, tak nebudu dělat nic jiného, než se mračit.

    Užijte si dne, dokud zde je. Protože tento den víckrát nepřijde. Lež tu bude stále, bolest také. Ale tento den, den který dnes přišel, odejde a víc už nebude. Odložte mobily, notebooky, tablety a počítače a podívejte se! Venku je tráva, stromy, lidé. V noci tam jsou hvězdy. Všude je tolik krásy, pro kterou se hodí žít.

    Nespěte, jako dříve já. Neignorujte svět. Je tam krása, která tu zítra nebude. Je tam krása jednoho jediného dne, prožitého z vašeho pohledu.

    Tam někde je váš konec duhy s hrncem zlata a je na čase ho najít.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 27. srpna 2017 ve 21:11.
    VeverkaČiperka123 v něm napsala:

    Aha :D

    Příspěvek z 26. srpna 2017 ve 13:40.
    DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

    Sorry, štastná, jâ jsem se překlikla :-D

    Příspěvek z 26. srpna 2017 ve 13:25.
    Vanes- v něm napsala:

    Já to mám podobné:->